(Baen, překlad SuE)
Nikdo nechtěl další válku.
Ani Thomas Theisman. Poté, co riskoval život v občanské válce, aby svrhl hrůzovládu Výboru pro veřejnou bezpečnost a obnovil starou ustavu Republiky Haven, byla meziplanetární válka to poslední, co by chtěl.
Ani Baron High Ridge. Mantichorskému Předsedovi vlády přesně vyhovovalo, jak to je. Nikdo na nikoho momentálně nestřílel, a dokud mohl protahovat vyjednávání o formální mírové dohodě, jeho vláda mohla pokračovat v dojení všech těch daní "pro stav války" pro své vlastní partyzánské projekty.
Ani jeho Říšské veličenstvo, Gustav. Teď, když boje mezi Hvězdným královstvím a Liďáky skončily, měl andermanský imperátor své vlastní plány se Slezskou konfederací, a byl si jistý, že jich může dosáhnout bez války.
Ani protektor Benjamín. Jeho lidé byli příliš svázáni s Manticorou, krví i majetkem, než aby riskoval, že o tohle všechno přijdou.
Ani Honor Harringtonová nechtěla. "Salamandr" už viděl příliš mnoho žáru, a věděl příliš dobře, co tahle válka stála.
Naneštěstí, to co chtěli, nemělo význam…
"I think I'm a female reincarnation of Don Quixote." (Honor)
Není to space opera. Ne že by tam nebyly bitvy a strategické a taktické plány. Jsou tam ale větší část knihy je o tom, jak vzniká válka. Protože je pravda, co se píše v anotaci - nikdo ji nechtěl, a přesto začala. Proč? O tomhle bude tohle povídání. V knize je spousta dalších záležitostí, od Honořiných osobních problémů a lásky přes objevení dalšího vyústění křižovatky, až po žabomyší války ve vládě, ale o tom psát nebudu.. V předchozích dílech na Mantichoře vládli ti "dobří" a v Havenu "ti šmejdi". Všechno je teď jinak.
Po smrti ministerského předsedy se vlády ujal baron High-Ridge v koalici s Liberály. Děj začíná v době, kdy je asi 4. rok příměří. Jednání o míru s Havenem pokračují do ztracena, protože High-Ridge si je jistý svými pozicemi - Haven je zahnán do kouta, přesila Mantichory je tak jasná, že další ho rozvoje loďstva netřeba, peníze s daní lze použít lépe (a pokud možno ať se nikdo neptá, kam mizí), a protože technicky je stále válečný stav, lze vybírat zvláštní daně, které se taky hodí. Do řízení státu a armády se dostali spojenci barona High-Ridge, a protože vrána k vráně sedá, jsou to většinou nekompetentní karieristi. Honor Harringtonová a White Haven nedají pokoj a pořád šťourají, je potřeba je nějak zneutralizovat. Když nevyjde pomluva, je nutno zkusit Honor někam uklidit. A proč nezkusit to, co už jednou vyšlo? A tak se Honor ocitá znova ve slezské konfederaci, na základně Sidemore a má tam demonstrovat silou svých lodí i svou pověstí, že Mantichora se nehodlá vzdát svých nároků na tato území, navzdory provokacím ze strany Andermanského imperia. Andermanský imperátor se totiž rozhodl, že High-Ridge je zbabělec a do střetu nepůjde a tak andermanské lodi neustále otravují mantichorské hlídky.
Na Havenu zatím probíhá obnova řádu a pořádku a demokracie v duchu staré republiky Haven. Prezidentkou je zvolena Elois Pritchardová a její protikandidát Giancola působí jako ministr zahraničí. Nehodlá to jen tak vzdát a kuje pikle aby získal převahu v parlamentu, a tlačí na pilu, aby se dojednal konečně mír, protože ví, že to při současné situaci na Mantichoře není možné. Teisman zatím s Shannon Forakerovou pracují na tajném projektu Bolthole, kde se staví nové, moderní havenské lodě, které podstatným způsobem, co do kvantity i kvality, vyrovnávají poměr sil s Mantichorou. A když tohle vyjde najevo, rozhodne se Haven, že přitvrdí a bude tlačit na Mantichoru, aby už konečně začala vážně jednat. Tohle je příležitost pro Giancolu ..lehce pozměnit v diplomatické depeši tohle a pak tamto ..a rozhovory dospějí ke krachu a on to pak zachrání …
Ve slezské konfederaci dojde po měsících napětí ke střetu mezi mantichorskou a andermanskou lodí, nepřežije skoro nikdo a andermanský velitel v oblasti okamžitě hodí vinu na Mantichořany. Jenže Honor se to nezdá a váhá se započetím boje, připadá jí, že to musí být chyba, a tak, navzdory své pověsti člověka, který jde do boje kdykoli, vyčkává. To rozhodování a pak následné vyjednávání s novým Andermanským velitelem se bylo jedno z nejzajímavějších míst v knize. Ona vlastně skoro celá knížka je o vyjednávání, většinou jde o rozhovory a akce jsou tu spíše podružné.
Další zajímavé místo je strategický rozbor situace Haveňany a jejich plán na přípravu k válce. Pokud válčit, tak pro vítězství, nemá cenu se držet u zdi, a tak na úvod naplánují serii překvapivých útoků, které by měly Mantichoru hodně oslabit, a hlavně je zbavit převahy v lodích. Hodně se ten plán podobá tomu, co provedli dříve. Teisman to považuje za krajní řešení, nakonec nikdo nechce nic víc, než aby Mantíci začali rozumně uvažovat. Ale nakonec to Giancola trošku přežene se svými čachry a Pritchardová ztrácí trpělivost ..a válka, kterou nikdo nechtěl, začíná.
Haveňané udeří překvapivě a kdyby nebylo Graysonu, asi by Mantichora přišla i o Trevorovu hvězdu. Vlastně jen tam a hádejte kde ještě, neskončil havenský nájezd úspěchem.
Katastrofální následky politiky současné mantichorské vlády vedou k jejímu pádu a k moci se dostávají staří známí, White Haven je první lord admirality, vrací se Caparelli .. ale škody jsou značné. Mantichora ztratila vše, co dobyla a Haven je silnější, než kdy předtím.
Tahle válka, ať Pritchardová doufala v cokoli, nebude krátká. Mantichořané se domnívají, že Haveňané zfalšovali dokumenty o vyjednávání (Giancola se ke svým čachrům nepřiznal, překvapuje to někoho?) a nevěří v možnou dohodu.
"this war is going to be yours, Honor". (WhiteHaven)
Ve wikipedii jsou statistiky a popis bitvy o Sidemore