V exilu

27-02-09
5.díl hlavní řady

Anotace

thumb_exil

(Polaris) Kapitán Honor Harringtonová, dohnaná politickými nepřáteli k odchodu ze služby a hluboce zasažená vraždou muže, kterého milovala, se uchyluje na planetu Grayson, aby se usilovnou prací ve funkci místodržící pokusila vyléčit své rány na duši. Vzhledem k tomu, že hrozba představovaná Lidovou republikou Haven trvá, ba dokonce opět roste, obrozené námořnictvo Graysonu zoufale potřebuje její zkušenosti. Takové žádosti Honor nedokáže odmítnout. Zároveň však na Graysonu stále žijí mocní lidé, kteří nenávidí změny, jichž je Honor symbolem, a bojí se jich. Jsou odhodláni je zvrátit za každou cenu. Vypracovali plán... a aby ten plán uspěl, Honor Harringtonová musí zemřít.... Dvě mocné síly hrozí Grayson rozdrtit mezi sebou a jen jediná žena - pochybující o svých schopnostech, vyčerpaná k smrti a poznamenaná cejchem vražedkyně - teď stojí mezi planetou, kterou přijala za svou, a zkázou.
Páté volné pokračování, brož. 445 str., 209 Kč, úryvek

Podrobněji o knize


…stromové kočky byly méně komplikované než lidé, a přes všechnu svou inteligenci se držely jednoduchého zákona. Ty, kdo ohrožovali je nebo jejich adoptovaného člověka, dělily pouze do dvou kategorií: ty, s nimiž už bylo náležitě naloženo, a ty, kteří byli ještě naživu.

Honor Harrigtonová musí po svém souboji s Youngem opustit Mantichorskou armádu a uchyluje se na Grayson.Snaží se zapomenout a usilovně pracuje na rozvoji svého Graysonského panství. Investuje i do výstavby nebetyčných dómů, velkých kopulí, které mají chránit obyvatele před jedovatým prostředím planety. Je v tom úspěšná a to ještě více povzbuzuje nenávist konzervativní části církve i některých místodržících.

Honor nikdy nepřijala víru Církve nespoutaného lidství ale nikdy ji také před Graysoňany nezpochybnila. Ačkoli v první knize o Graysonu (Čest královny), je církev popisována jako bigotní a nesnášenlivá, a Graysoňané jako banda fanatiků blížící se nejspíš k americkým puritánům počátku 18. století, je v téhle knížce vidět zajímavý posun.

Pomineme-li na chvíli fanatiky (ti jsou vždy a všude, ať se jedná o cokoli), zjistíme, že praxe víry a rituálů na Graysonu odrážejí velmi dobře životní podmínky planety a že, stejně jako v mnohých jiných učeních, záleží na výkladu dogmat. Nejlépe je to vidět na Honořině debatě s fanatickým mnichem, i v některých rozhovorech s reverendem Hanksem .

Protože základní tezí učení je, že Bůh zkouší svůj lid a každý musí projít životem jako zkouškou, lze přítomnost Honor na planetě vykládat třeba i jako další zkoušku - zkoušku tolerance, nebo, jak to dělají její nepřátelé, jako připomínku, že Grayson se řítí do zkázy, když mu vládnou cizinci, navíc žena, a navíc nevěřící.

Mezi těmito dvěma krajními póly musí manévrovat jak Honor, tak Protektor, protože protivník, místodržící Burdette, je muž vážený a ctěný a usilovně se snaží podkopat Protektorovu pozici. Burdette je fanatik a dělá vše pro slávu boží ... i kdyby se kvůli tomu měl spolčit s ďáblem.

Motiv souboje a trosky dómu
(autor: genkkis)

Grayson získal od Mantichory válečné lodě a nutně potřebuje někoho, kdo naučí důstojníky moderní taktice. A tak se Honor ze dne na den stane admirálem Graysonu a začíná cvičit svou malou flotilu. Na Graysonu se zatím Burdette odhodlá ke konečnému zásahu, a nechá provést sabotáž, která má Honor zničit ... jenže ani těm zlým v knihách, na rozdíl od normálního života, všechno nevychází, a na viníka se přijde. Honor ho obviní ze zločinu a on ji vyzve na souboj mečem. Tento prastarý zvyk je něco jako boží soud a Honor jako nositel Graysonské hvězdy, je zástupcem státu. Popis tohoto souboje, i cvičení s mečem, které Honor trénovala dřív, je podle mě jedno z nejpůsobivějších míst knihy.

Tradice boje mečem se totiž odvíjí od samurajských soubojů starého Japonska. Termíny dominance (souboj vůlí, který má přinutit protivníka k útoku nebo ho vyvést ze soustředění) a "crease" , které nejvíc odpovídá japonskému pojmu "sen", pro okamžik, který spíš vytušíte, než uvidíte, když se protivník rozhodne pro útok a nemyslí na obranu, jsou podobné pojmům tradičního karate. Zde je to míněno jako fyzická známka útoku, ačkoliv japonským ideálem spíše bylo zachytit stav protivníkovy mysli ještě než se to fyzicky projeví, a nakonec i způsob, jakým Honor, po dlouholetém tréninku boje beze zbraně v souboji reagovala, tomu nasvědčuje. Dívala jsem se na český překlad, kde je to přeloženo jako "signál" nebo "náznak". V angličtině je ten popis souboje téměř hypnotizující ... možná to tak vnímám jen já, možná je to nemožné česky vyjádřit, protože to ovlivňuje i rytmus a stavba vět… ale pokusila jsem se o to, jen úryvky z těch 3 stránek …

Souboj s Burdettem
(angl.obálka)

Zaujala pozici před Benjaminovým trůnem a věděla, že každý v té velké místnosti očekával, že ji uvidí zemřít.
Ale přes všechnu svou sebedůvěru Burdette zapomněl - nebo si možná nikdy neuvědomil to, co Honor věděla až příliš dobře. Myslel, že to bude jako při šermu. Ale nebyli v sále, a na rozdíl od něho, Honor věděla, kde opravdu jsou, protože na tom místě už kdysi byla .. on ne. Nařídil vraždy ale sám nikdy nezabil - stejně jako nikdy předtím nebyl v dosahu zamýšlené oběti se zbraní v ruce.

…šerm byl jako trénink kata v coup de vitese. Na zdokonalení pohybů, na procvičení, nikoli použití. A v sále zásah znamenal jen bod.

..Honor ho sledovala očima ženy, která trénovala boj beze zbraně téměř 40 let, a všemi těmi lety těžce získaná, vyvážená uvolněnost se měkce chvěla někde uvnitř. Cítila únavu, bolest zlomených žeber, poraněných svalů, ztuhlost levého ramene, ale pak přikázala tělu, aby to ignorovalo, a ono poslechlo.

Dvě věci ji mistr Thomas naučil hned v prvním týdnu tréninku. Dominance a příznak. Dominance byl souboj vůlí, souboj sebedůvěry vybojovaný před prvním úderem, který určil, kdo má psychologickou výhodu nad tím druhým. Ale "příznak", to bylo něco jiného, nepatrné nakrčení čela v momentě rozhodnutí….

Mistr Thomas vysvětloval, když seděli se zkříženýma nohama na prosluněné podlaze sálu, že většina šermířů dává přednost dominanci před hledáním příznaků, protože bylo jednodušší a jistější porazit protivníkovu vůli, než hledat něco, co člověk mohl ale nemusel rozeznat, i když to viděl.
Ale skutečný mistr meče, řekl toho tichého dne, je ten, kdo se naučil nespoléhat na slabost nepřítele ale na svou sílu. Ten, kdo pochopí, že rozdíl mezi sálem a tím, čemu Honor čelila dnes - mezi šermem jako uměním a bojem na život a na smrt - je vždy v poznání, ne v dominanci.
Honor věděla, že jí trvalo déle, než by někomu s jejím výcvikem mělo, pochopit jeho význam. Ale poté, co se tak stalo, a poté, co prostudovala v knihovně informace o Japonsku, si také uvědomila, proč - na Graysonu, stejně jako v pradávných časech samurajů - formální souboj téměř vždy začínal a končil jediným úderem.

…Stál v pozici a zkřivil horní ret, jak se snažil o dominanci. To byla ta část souboje, kterou miloval nejvíc. Ten neviditelný nátlak a obrana, to napětí, až silnější přinutí slabšího otevřít se k útoku, a v duchu se třásl na to, jak tu děvku ovládne.
Ale úšklebek zmizel a jeho oči se rozšířily, protože žádný střet nebyl. Jeho intenzivní soustředění v ni prostě zmizelo, jako meč hozený do hluboké vody, která ho bez odporu pohltí, a po tváři mu sjela krůpěj potu. Co je s ní? Musela cítit ten tlak, to napětí …a strach. Proč nezaútočila, aby to skončila?
Honor čekala, vyvážená a nehybná, fyzicky i duševně soustředěná, očima sledujíc každou část jeho těla aniž by se na některou soustředila. Cítila jeho frustraci, ale byla tak vzdálená a nedůležitá jako bolest jejích zlomených žeber. Prostě čekala - a pak se náhle pohnula.
Nevěděla, tehdy ani potom, co bylo "příznakem" Williama Fitzclarence. Věděla jen, že ho poznala. Vnitřním zrakem viděla ten okamžik, kdy se rozhodl, ten moment, kdy se jeho paže sevřely, aby sekl dolů.
Ten moment, kdy se soustředil na útok, ne na obranu.

Druhá dějová linie knihy se odehrává na Havenu, kde vymyslí bezva fintu, jak vytřít Mantíkům zrak ...

Související obrázky, mapy a schemata

Bitevní lod Haven
© adastragames
SD - válečná kořist použitá pro Graysonské námořnictvo, Honořina eskadra
© adastragames
Soustava Jelcin
(autor: M. Swierczek)

 

Stručný děj - vojenské a politické souvislosti

spojler! ---

Honor na Graysonu truchlí pro Paula ale Grayson ji potřebuje. Honor dostane hodnost admirála a velení eskadry superdreadnoutů. Začíná je cvičit k boji. Někteří místodržící se ale stále nesmířili s její pozicí a chtějí ji zničit jakýmikoli prostředky.

Mezitím Haveňané obsadí dvě alianční planety a většina mantichorského a polovina graysonského loďstva odlétá na pomoc. Haveňané se rozhodnou zaútočit na Grayson, zničit orbitální doky a dodat Masadě moderní zbraně.

V tu dobu provedou spiklenci proti Honor sabotáž v jednom z dómů, které její společnost staví na Graysonu. Ten se zřítí a zabije mnoho lidí včetně dětí. Ačkoli to vypadá jako nedbalost, Honořini inženýři objeví stopy po sabotáži a posléze i důkazy. Spiklenci se rozhodou Honor zabít ale při atentátu omylem zabijí reverenda Hankse. Na shromáždění konkláve je pravda odhalena a hlavní obviněný spiklenec místodržící Burdette využije svého práva a vyzve Honor na souboj mečem. V souboji ho Honor zabije.

Hned jak se vrátí zpět na svou velitelskou loď, zahájí Haveňané útok na Grayson. Honořino loďstvo je za cenu těžkých ztrát porazí. Honor dostane vyznamenání Graysonskou hvězdu.

Recenze

psáno podle anglického originálu, oficiální český překlad je nutně jiný, ale náhodou jsem se snažila :-)


Rychlá navigace
- Zpět na Seznam knih hlavní řady
- Další kniha hlavní řady 6 - mezi piráty
- Předchozí kniha hlavní řady 4 - Pole potupy