Model válečné lodi

Lodě se mezi hvězdami pohybují 3 způsoby. Pomocí gravitorového pohonu, hyperprostorem nebo červími dírami (což je v podstatě zmrzlý komín hyperprostoru). Loď potřebuje hyperpohon aby se dostala do hyperprostoru a Warszawské plachty, aby se mohla pohybovat přes červí díry. Lodě mohou vstupovat a vylétat z hyperprostoru kdekoli kromě okolí hmotných těles - hvězd nebo planet).

V normálním prostoru se používá gravitorový pohon. Každá loď s gravitorovým pohonem má na přídi a zádi sadu uzlů, které generují její gravitační klín (dvojici pásů deformované gravitace nad a pod lodí). Jsou dva typy uzlů - alfa (používá se hlavně pro hyperprostor) a beta ( 16 standardních uzlů pro loď jakékoli velikosti). Lodě mají oba typy (kromě lehkých člunů shrike, které mají jeden kombinovaný typ).

Gravitační vlny jsou neprostupné pro jakýkoli druh zbraní a poskytují kompletní ochranu. Lodě s gravitorovým pohonem mohou akcelerovat okamžitě až na rychlost světla, to by však loď zničilo. Proto má každá loď gravitační kompenzátor, který redukuje účinky zrychlení na loď i posádku. Válečné lodě v běžném prostoru mohou dosáhnout až 550g (lehké), ty těžší okolo 420g (superdreadnought). Obchodní lodě se většinou pohybují okolo 200g. V hyperprostoru jsou tyto hodnoty asi 10krát vyšší.

Lodě mohou generovat boční a přední štíty na ochranu před nepřátelskou palbou. Boční štíty jsou uměle vytvořené pásy gravitace, velmi podobné gravitačnímu klínu ale jsou slabší. Ale na rozdíl od gravitačního klínu dovolují boční štíty vytvořit zbraňové průhledy., které umožňují palbu na nepřítele.

Většina útočných zbraní je umístěna na bocích lodi, stejně jako řady děl u plachetnic. Obchodní lodě normálně nemají generátory bočních štítů. Nové čluny Ťuhýk mají schopnost generovat i přední štít. Většina lodí tohle nemá, protože jakýkoli gravitační pohon musí mít klíny otevřené, aby ho bylo možno používat k akceleraci nebo manévrování. Protože však hmotnost člunů Ťuhýk je nízká, používají k manévrování přídavné motory.

Boje se odehrávají většinou v normálním prostoru, protože v hyperprostoru je obtížné nepřítele najít. Proto jsou lodě optimalizovány pro boj v normálním prostoru, přičemž je nutno brát v úvahu omezení, která vyplývají z konstrukce pohonu lodí.

Jak lze vidět z tabulky níže, měli Liďáci na začátku války výhodu v tonáži. Mantichora měla zas výhodu v tom, že její lodě měly při stejné tonáži o 20-30% větší palebnou sílu. Mantichorské lodě byly stavěny na brutální a rychlá střetnutí. Částečně to bylo i proto, že nemohli mít tolik lodí jako Liďáci, tak je dělali aspoň silnější.

Design lodí rovněž odrážel rozdíl ve vojenské doktríně - Mantichorští kapitáni jednali více samostatně, Lidďáci operovali podle centrálních rozkazů a lodě podporovaly jedna druhou v eskadrách nebo menších svazech

Mantichora musela rozdělit těžké lodě ve prospěch dreadnoughtů, protože tolik superdreadnoughtů prostě nemohla postavit, ale ty dreadnoughty byly postaveny tak, že mohly čelit superdreadnoughtům díky technické převaze Mantichory.

Žolíkem byly bitevní lodi. Příliš malé aby přežily v tradiční bojové stěně. Loď musí mít dost místa, aby mohla nést střely a zbraně. Dreadnought si mohl dát na svačinu 2 - bitevní lodě bez problémů. Ale tyhle lodě nebyly stavěné na boj ve flotile. U Lidáků byly využívány na ovládání podrobených soustav. Dost masivní na to, aby usmažily cokoliv menšího a také měly dost místa na přepravu vojska.

Gravitační klín je generován uzly, které jsou umístěny na konci lodi. Na předním konci může loď nést stíhací zbraně ale oproti boční síle jich je málo. Nejzranitelnější místo lodi je příď a záď, nechráněná gravitačním klínem ani štíty. Proto ideálním manévrem je T - překřížit nepříteli příď nebo záď a napálit mu tam boční salvu ale jen zřídka se to podaří.

Obr 1 - délky lodí

Nejobvyklejší je souboj bočních salv a zároveň se po vypálení salvy loď snaží otočit k nepříteli klín, aby nebyla zasažena jeho střelami.

U těžkých lodí - superdreadnoughtů a dreadnoughtů, se vyvinula taktika bojové stěny, kdy se lodi rozestaví do bezpečných rozestupů ve "svislé" stěně proti nepříteli tak daleko od sebe, aby si nekřížily gravitační klíny, a synchronizovaně pálí salvy. Většinou byly pak bitvy nerozhodné, protože protivník, kterému docházely síly, otočil lodě klínem k nepříteli a prchnul.

Obrázek 1 ukazuje od největší (shora dolů) délky válečných lodí - superdreadeadnout- délka 6400m, dreadnought, bitevní loď, bitevní křížník, těžký křižník, lehký křižník, torpédoborec, lehký člun.

V posledních knihách (od Ozvěny cti), se objevují moderní koncepce: Přízračný jezdec - dálkové střely a Ťuhýk LAC (speciálně vybavené lehké čluny s vysokou palebnou silou), které jsou neseny loděmi třídy Medusa (něco jako letadlová loď), které zcela změní tradiční taktiky boje. V odkazech jsou i linky na weby věnované speciálně lodím a výzbroji. zatím kukněte tam sem to pak doplním i s dalšími.

Bonebreak vyrobil zajímavé porovnání rychlosti lodí z hlediska Newtonovy a Einsteinovy teorie, zatím jen ke stáhnutí v excelu

Zpracováno podle kap 34 Krátká válka a Havoc lair, model lodi převzat z honor-harrington.de a srovnání lodí z Ashes of victory