Havenská špionáž

28-02-09
Získali Havenští vyzvědači tajné informace o nových Mantichorských technologiích?

Krátce řečeno: ano.

Delší odpověď je: Ano, ale s omezeným úspěchem a použitelností.

Nejdříve se podívejme, jak se dají informace získat:

  1. Špioni v nepřátelském výzkumu a vývoji, údržbě flotily a v centrech výroby lodí.
  2. Sbírání a analýza zveřejněných technických informací
  3. Výslechy zajatého nepřátelského personálu
  4. Zkoumání a analýza zajatého/ukradeného hardware

1. Špioni

Špioni si naběhli do protišpionážních mantichorských agentur. I přes úspěchy, kterých dosáhli Andermani, je Mantichorská kontrašpionáž velmi, velmi dobrá. Mantichořané si velmi brzy uvědomili, že jejich technologická výhoda nad Havenem je to hlavní, co vyrovná poměr sil. Důsledkem toho byl velký důraz na bezpečnost.

Uvědomte si prosím, že účinnost Mantichorské kontrašpionáže v jedné oblasti neznamená nutně úspěch ve všech oblastech. Vzhledem k tomu, jak fungoval mantichorský i havenský politický systém, měli Legislaturisté mnohem větší úspěch v politické než technologicko vojenské špionáži.

Orientace na politiku

Liďáci byli vždy více orientováni na politické vedení svých budoucích obětí než na shromažďování technických informací o nich. Částečně kvůli tomu, že usilovali o destabilizaci protivníkova politického systému, částečně proto, že viděli jak ta nestabilita funguje u nich. Lidé, kteří tráví většinu času potíráním disidentů a boji ve své vlastní politické elitě, mají tendenci chápat stejným způsobem sílu a slabiny i u svých protivníků. Proto ten důraz na získávání členů parlamentu, atentáty, apod s cílem destabilizovat politickou moc u protivníka, jako byl např úspěšný atentát na otce královny Alžběty.

Jedním z problémů ve Výboru lidové bezpečnosti bylo, že Saint-Just vycházel z Legislaturistické tradice s jejím důrazem na získávání politických informací. To ho stavělo do zásadní opozice vůči lidem jako EsterMcQueen, kteří věřili, že nejdůležitější je sběr a analýza vojenských informací.

Další důvod, proč byl kladen důraz na politiku a nikoli na vojenství byl, že Legislaturisté, dokud nenarazili na Mantichoru, nečelili armádě s podstatně jinou úrovní technologie. Většina planetárních systémů, které dobyli, měla stejnou úroveň jako oni a většina z nich měla ještě horší politickou a ekonomickou situaci. Důsledkem toho bylo, že Legislaturisté - stejně jako současný Solární svaz - byli zvyklí se považovat za nejméně stejně technologicky vyspělé, jako jejich potenciální nepřátelé. Ve skutečnosti chápali, že to nebude případ Mantichory ale vážně podcenili rozsah, v jakém je Mantichořané technologicky předčili.

Důsledkem toho všeho bylo, že politická stránka Legislaturistických výzvědných služeb a posléze i Státní bezpečnosti, dostávala nejvíce podpory, a to jak ve formě fondů, tak řízení. Technologické informace měly druhořadou důležitost, dokonce i po vypuknutí válečných operací. A dokonce i potom civilisty ovládané špičky státní bezpečnosti jen pomalu chápaly nezbytnost přesunu těchto priorit. A když to udělali, využívali existující síť agentů, a netušili jak hluboce Mantichorská kontrarozvědka do této sítě pronikla. Vzpomeňte si, jak Pat Giwensová dokázala dostat k Liďákům zprávu, která vlákala Parnella do pasti. To také umožňovalo Mantichořanům nakrmit občas Liďáky desinformacemi.

Špionáž Lidové armády si vždy více než civilní špionáž uvědomovala nutnost získat technologické a operační informace z Mantichory. Naneštěstí pro Lidoou republiku znamenala centralizace špionáže a kontrašpionáže, že všechno bylo podřízeno civilnímu (tedy politicky orientovanému) velení. To se nezměnilo ani pod dohledem Státní bezpečnosti. Vlastně se to zhoršilo kvůli Saint-Justovým obavám z politické nespolehlivosti armády. A fakt, že Rob Pierre postavil celý puč na předstíraném armádním puči, znamenal kompletní vyřazení armádní rozvědky z důvodů, které neměly s bojem proti Alianci nic společného. To mělo tíživé důsledky pro získávání vojenských informací a to také přispělo ke konfliktu mezi Saint-Justem a McQueenovou v období mezi operacemi Ikarus a Buttercup (Ashes of victory).

Napětí mezi Saint-Justem a McQueenovou zvláště, a mezi ním a armádou obecně, mělo také vážné důsledky na analýzu informací, které byly získány z nějakého zdroje. Ačkoli se Saint Just snažil, aby poslové špatných zpráv neměli obavy o život, nepodařilo se mu zabránit tomu, aby mu sdělovali to, co si mysleli, že by chtěl slyšet. Důsledkem toho bylo, že než se informace dostaly "nahoru", bylo něco odfiltrováno. Tohle je vidět v rozdílném přístupu analytiků McQueenové a Státní bezpečnosti v období těsně před operací Buttercup (v knize Ashes of victory)

2. Veřejné technické informace

Druhý potenciální zdroj informací - technické časopisy, tisk apod, to bylo pro Mantichorskou kontrašpionáž současně jednodušší i těžší uhlídat. Ačkoli Mantichora má tradičně svobodu slova, zajišťuje ústava Hvězdného království dost striktní postihy pro ty, kteří poruší bezpečnostní zákony. Vojenské projekty, a obzvlášť ty, kde je výzkum prováděn v utajených zařízeních na Mantichoře B, je dost snadné uchránit před zveřejněním. Nelze utajit diskuse o civilním výzkumu použitelném pro vojenské účely - v tomhle oboru si vedli Liďáci dobře, aspoň do vypuknutí nepřátelství. Měli však problém, že informace, které získali, nemohli použít, protože neměli technické prostředky na výrobu. A navíc, vojenské aplikace nových technologií jsou velmi specializované a tak velký přesah mezi civilním a vojenským výzkumem a vývojem nebyl.

Zrádci

Když nastalo příměří (po Ashes of victory), někteří z těchto výzkumníků se vrátili k civilnímu výzkumu a došlo ke značnému úniku informací. Navíc několik Mantichoranů přesídlilo do Havenu, navzdory postihu, který jim hrozil za vyzrazení tajemství. Většinou to udělali pro peníze, ale několik jich to udělalo proto, že dávali přednost nově obnovené demokracii Havenu před vládou barona High Ridge. Tito výzkumníci patrně představovali největší zdroj pro Haveňany a byli extrémně užiteční pro Shannon Foraker a její týmy při získávání základních technických výrobních schopností. Jejich znalosti byly samozřejmě omezené a hlavně neměli možnost je předat Havenu ve formě fungujícího hardware. Navíc ti, kdo se vrátili do civilního sektoru, a byli dostupní pro Haven, byli ti, kdo pracovali v nejméně citlivých, nejméně kritických oblastech, což znamená, že nikdo z nich se neúčastnil nejnovějšího vývoje a výzkumu.

3. Výslechy zajatců

Třetí hlavní zdroj informací o Alianci byly výslechy vězňů. Zde opět byl problém. Zajatců nebylo tak moc a hlavní dozor nad nimi měla Státní bezpečnost a mnoho z těch institucionálních problémů diskutovaných výše se odrazilo i na výsleších a shromažďování informací. Většina vězňů nevěděla nic o nových systémech.

Uvědomte si, že Liďáci zajali velmi málo lodí a v raných fázích války jen zřídka ovládli planetární systémy, v kterých probíhaly boje.

Za výslechy vězňů zodpovídala Státní bezpečnost díky kompletní centralizaci shromažďování informací pod Saint-Justovou kontrolu. Vyslýchající byli omezování politizací svých nadřízených, mnoho z nich bylo vybráno pro svou politickou spolehlivost a nikoli pro schopnosti a znalosti. A co mnohem důležitější, žárlivost a paranoidní nedůvěra v armádu, které byly základem Státní bezpečnosti, měla negativní dopad na distribuci informací. Všechno to šlo do centra bezpečnosti v Noveau Paris, a pak teprve tam, kde se Státní bezpečnost rozhodla, že by to mohli potřebovat. Státní bezpečnost rozhodovala, kdo se co dozví, a tak se k lidem, o kterých se domnívala, že to nepotřebují vědět, nedostalo nic. A protože Státní bezpečnost rozhodovala, byli vojenští analytici, kteří by mohli rozeznat kritické informace, úplně vyřazeni.

Tento systém měl několik úrovní a tak byly informace ztráceny a vždy opožděny. Většina vězňů, které Liďáci zajali, nevěděla nic o Ghost Rider, nové fuzní technologii, Shrike atd. Mantichořané drželi tyto technologie pod pokličkou velmi pečlivě. Vzpomeňte si, jak se snažili udržet v tajnosti nové LAC (lehké čluny), CLAC (mateřské lodi člunů), střely s dlouhým doletem, maskovací technologie, dokud nebyli schopni je použít v rozhodujícím množství v operaci Buttercup. Nové lodě a technici, kteří věděli cokoli o systémech, které montovali, nebyli ve skutečnosti k dispozici pro zajetí (dokonce i když Liďáci mnoho bitev vyhráli), dokud nenastala oprace Buttercup. A s výjimkou lidí jako Aivars Terekhov (v knize Shadows of saganami), Lidˇáci neměli mnoho příležitostí během operace Buttercup někoho zajmout. Vzpomeňte si, že jedním z důvodů, proč Terekhov bojoval proti takové přesile, bylo zabránit Liďákům, aby se dostali k nové technologii, kterou převážely nákladní lodi v jeho konvoji.

4. Vzorky techniky

Stejné problémy byly se získáním a analýzou vzorků hardware. Státní bezpečnost řídila, kdo k čemu bude mít přístup, a lidé, které si vybírali, byli vybráni spíše pro svou politickou spolehlivost než na základě schopností v technických oborech. Navíc, povaha technologie v dobách Honor Harringtonové analýzu znesnadňovala. Něco z toho, co Mantichořané udělali, bylo možno prozkoumat, studovat analyzovat ale většina z toho zahrnovala i prvky, které byly pohřbeny ve věcech jako molekulární obvody. Molekulární obvody mají výhodu, že jsou velmi odolné a velmi zřídka se zkazí, ale oprava těchto obvodů je prakticky nemožná. Normální postup je kompletní výměna jednotky, což je většinou dost solidní kus slitin. Důsledkem toho je, že technici na lodi, kteří jsou odpovědní za údržbu a opravy, provádějí jen výměny dílů.

Vyměnitelné jednotky

Na straně Liďáků to vysvětluje, jak národ, který produkuje tak vysoké procento technických nevzdělanců, může udržet v provozu něco tak komplikovaného jako je kosmická loď. Také to vysvětluje, proč byla úroveň Liďácké údržby tak dlouho tak špatná ve srovnání s Mantichorou. Mantichorští technici také rozumí teorii a stejně jako Aubrey Wanderman v Mezi piráty, mají ponětí o tom, jak věci fungují, a jsou schopni improvizovat, když je to nezbytné. Ale i tak bylo jen velmi málo manuálních pracovníků na mantichorských lodích, kteří by dokázali vysvětlit, jak byl určitý blok molekulárního obvodu vyroben

Samodestrukce

K těžkostem při trasování a analyzování obvodů postavených na molekulární bázi se ještě přidává to, že téměř všechna vojenská technika, a určitě všechny moderní, vysoce utajované systémy v Mantichorském loďstvu obsahují bezpečnostní opatření, které mají zaručit, že nebude co studovat. Dokud jsou komponenty namontované do hlavního systému, u kterého se zaregistrují v okamžiku instalace, je všechno dobře. Ale když je vydán ten správný kód "loď se vzdává" nebo když jsou komponenty odmontovány z hlavního systému nebo prozkoumávány nebo je k nim připojena nějaká měřicí technika, se kterou nejsou registrovány, samy se zničí. Všechny molekulární obvody jsou homogenizovány a vymazány. Nic z toho nemůže být 100% spolehlivé ale existence těchto opatření vysoce redukovala počet zařízení, které byli Liďáci schopni fyzicky zkoumat.

Znalostem neodpovídá technologie

Tohle všechno neznamená, že by nikdo v Havenu neměl před operací Buttercup představu, co se chystá. Námořní rozvědka (na rozdíl od Státní bezpečnosti) získala nějaké informace a věděli o některých Mantichorských systémech, které nějakou dobu existovaly. Speciálně věděli o nadsvětelné komunikaci (FTL com) a v podstatě uhodli, co Mantíci dělají. Věděli o gondolách, věděli, že od začátku války ztrácí neustále v elektronické válce, věděli o nových kompenzátorech a o lehkých člunech.

Tušili, jak funguje gravitační komunikátor, a uměli zjistit, když byl některý použit blízko nich. Nevěděli, jak je vyrobit, protože na to neměli technologii, ne proto, že by nerozuměli teorii.

Podle Mantichorských gondol, které byli schopni rozebrat, dokázali postavit svoje.

Jak to bylo s kompenzátorem

Věděli, odkud je idea nového kompenzátoru, a to byl důvod, proč stavěli lodě třídy Mars tak velké - předpokládali, že se té technologie zmocní. Jednou možná napíšu příběh o tom, jak se to všechno seběhlo. Částečně to selhalo proto, že neměli příležitost získat vzorek nového kompenzátoru, dokud se nedostali k tomu, co zbylo z Prince Adrian (ta však byla tak těžce poškozena, že museli studovat hardware na místě, protože ji nemohli vzít sebou) A další část byla, že Státní bezpečnost získala nějaké informace od technika z BuShip (vývoj lodí ), kterého kompromitovali. Naneštěstí pro Státní bezpečnost, ten technik pracoval pro Pat Givensovou a vojenskou rozvědku. Informace, které předal, byly velmi kreativně navrženy tak, že zavedly Liďáky do slepé uličky.

Co se týká bojové elektroniky, byl to opět problém malého počtu získaných vzorků, bezpečnostní kodování molekulárních obvodů a málo zajatců, kteří by o tom něco věděli, špatná analýza a organizace distribuce informací, a ze všeho nejvíce technická základna, která nebyla schopna duplikovat ta zařízení.

Vztahy se Solárním svazem

Kvůli embargu nemohli dovážet technologii ze Solárního svazu, ale mohli mít technologické poradce, kteří jim pomáhali zlepšit jejich technologickou základnu.Problém byl, že někteří poradci byli ničemové, a také rozsah, v jakém se dala moderní technologie ze Solárního svazu použít, byl omezen zastaralou technologickou infrastrukturou. Museli vycvičit nové techniky, kteří pak museli vytvořit nové úrovně infrastruktury, aby se mohli začít srovnávat s tím, co zvládal Solární svaz. A Solární svaz byl mnohem dále za Aliancí, než Mantíci tušili.

Navíc i lidé v Technodyne zlehčovali zprávy Haveňanů o nové technologii Mantíků.

Navzdory tomu všemu Lidáci postupně získávali celkem obsáhlý přehled o technologii před Ghost Rider právě v době, kdy začala operace Buttercup. Konečně nabrali správný směr při vývoji kompenzátoru a začali dělat vylepšení a samozřejmě už měli ve výrobě své vlastní gondoly, a konečně se dostali na práh, kdy by mohli být schopni vyrobit ekvivalent první generace Mantichorských nadsvětelných komunikačních (FTL) platforem. A v tomto bodu se na ně vyřítil Ghost Rider a válka skončila.

Bolthole

Pierre autorizoval vznik Bolthole (loděnice) dlouho před operací Buttercup. Bolthole už od začátku byla zamýšlena jako pokročilý uzel v loďstvu, místo, kde by se nezávisle zkoumaly nové technologie a kam by se posílala všechna získaná data a hardware pro analýzu a integraci do nových systémů loďstva. (Jak dobře by tohle fungovalo v praxi pod vedením Výboru a Státní bezpečnosti je otázka. Pravděpodobně by Saint-Just nebyl schopen dát ruce z řídících pák, což by reprodukovalo mnoho z existujících úzkých míst a deformací)

Navzdory těžkostem, Bolthole představovalo hlavní krok vpřed ve vývoji a výzkumu v Liďácké armádě. Základní vývoj nového kompenzátoru, který jsme viděli v Havenských válečných lodích ve War of Honor vlastně předcházel Shannoninu působení v Bolthole. Ona pak využila získaná data a již dokončený výzkum na FTL komunikátorech a podstatně to vylepšila. Také, ačkoli jsem to nezmínil v knihách, Liďáci měli představu o superdreadnoughtech nesoucích gondoly dokonce dříve, než je Mantichorané a Graysoňané použili. Hnala je k tomu logika vývoje, dokonce i bez dalekonosných střel, o kterých nevěděli. Takže několik nových návrhů od Shannon jsou vlastně přepracované studie, které byly vyvinuty ještě před operací Buttercup.

Příměří

Po zastavení palby byla bezpečnost v Alianci proniknutelnější ale základní opatření, které zavedla ještě Pat Givensová a její předchůdci, zůstávaly v platnosti. Ghost Rider byl dokonce i Janáčkem stále pokládán za základní kámen Mantichorské technologické převahy. Proto celý vývojový program, stejně jako všechny podprogramy, které se k tomu vztahovaly, byly velmi pečlivě chráneny. Stejná logika "to je základ naší převahy" byla aplikována i na vývoj nových lodí v BuShips, takže bylo jen velmi málo veřejných diskusí na téma vývoj lodí třídy Savanami-C. Slabost rozvědky Janačkovy admirality byla mnohem více v ofenzivních operacích - zjištění, kde je protivník ve vývoji, než v defensivních opatřeních. O GhostRideru prosáklo jen tolik, aby si Liďáci udělali představu o jeho možnostech, některé z nich se podařilo Shannon zabudovat do její technologie a některé byly užitečné jen pro vývoj přesnějšího modelu a simulace - ale stále chyběly technologie.

Zůčtování se Solárníky

Je také důležité, že Solárníci se cítí dost ukřivděně, protože po zastavení palby je Haveňané jednoduše poslali domů. Měli pro to několik důvodů. Jeden byl, že tito Solární "přátelé" dojili z téhle krávy každý penny, který mohli. Haveňané veděli přesně, že byli systematicky podváděni a dost špatně to nesli. Nejen proto, že nikomu se nelíbí, když je využíván, ale proto, že se to dělo v době, kdy potřebovali celou ekonomiku na podporu války. Zjistili také, že jejich technologie nabírají čím dál strmější křivku ke zlepšení, a že už Solární svaz nemá co nabídnout.A také viděli příležitost dostat něco zpátky tím, že si nechali draze zaplatit za každý kousíček informací, které hodlali předat Solárnímu svazu. To je jeden z důvodů, proč je teď hardware Lidové armády lepší než to, co má k dispozici Solarní hraniční flotila

Vyrovnání sil

V době War of Honor se Shannon a jejímu týmu podařilo snížit rozdíl ve vývoji mezi Havenem a Mantichorou na pravděpodobně pár let výzkumu a, vzhledem k rozdílu technologické základny, 3 až 4 roky vývoje. Mají tedy kombinace zbraní a operační doktriny, které jim dávají zhruba ekvivalent bojových schopností Mantichory, pokud budou schopni vyvažovat zbývající kvalitativní převahu Mantichory svou početní převahou. Problém je, že Haveňané mají technologii, kterou získali od Mantiků a jsou schopni ji na základě získaných dat vyrobit, ale tato technologie nepředstavuje špičku Mantichorského výzkumu a vývoje. Odtud plyne, že Haven nemá v současnosti nic, co by se podobalo Hexapumě (Shadows od Saganami), ani v nákresu. Kvalitativní rozdíl bude zase vzrůstat, ačkoliv řízení Havenské armády bude mnohem flexibilnější a schopnější získávat srovnatelné, nebo alespoň podobné technologie než by byla schopna Lidová armáda.

(podle příspěvku D.Webera z infodumpu, zkráceno)