Porovnání křižníků třídy Niké a Agamennon

05-02-15
Porovnání velkého bitevního křižníku - BC(L) a gondolového bitevního křižníku - BC(P)

Gondolový bitevní křižník Agamemnon

Bitevní křižník třídy Agamemnon vypouští gondoly

dokáže vyrazit duši z jakékoli před-gondolové lodi (včetně superdreadnoughtů), jestliže jsou v jeho gondolách vícemotorové střely typu Mark 23 (a ne dvoumotorové Mark 16), ale je křehký a totálně nevhodný pro přežití salv vícemotorových střel z gondolových superdreadnoughtů - SD(P) a má krátkou výdrž v boji, protože může nést méně gondol.

BC (P) není chodící katastrofa, ale musí být nasazován s jasným porozuměním jeho možnostem a omezením. Není to všeobecně použitelná loď a ani jeho zvětšení, které by mělo odstranit jeho omezení, by jej neudělalo podstatně méně křehkým a stálo by to část jeho akcelerace, která je jeho výhodou oproti jiným typům lodí. Na hlídkování v soustavách, nájezdy na obchod, průzkum pro těžší gondolové lodě, použití proti čemukoli, co není loď bojové stěny, je vysoce účinný. Ale proti protivníkovi s SD(P) nebo proti obraně soustavy s vícemotorovými střelami a platformami typu Moriarty moc dobrý není. Může to zvládnout ale za cenu velkých škod a ztrát na životech.

Jsou oblasti, kde je Agamemnon výhodnější, ale RMN jej považuje za přechodný typ. BuShip plánuje skončit výrobu Agamemnonů co nejdříve. Agamemnon i graysonský Courvoisier byly lodě navrhované před Mark 16 a v tu dobu byla jediná možnost, jak dát křižníku vícemotorové střely, byly gondoly.

Gondolový BC(P) může nést Mark 23, zatímco velký BC(L) nemůže. Mark 23 může být použit ve spolupráci s nadsvětelnými družicemi stejně jako Saganami-C a Roland používají Mark 16. Mark 23 je průraznější než Mark 16, jejich bojové hlavice mají drasticky rozdílné účinky, ale ten rozdíl se s novými typy Mark 16 zmenšuje.

Velký bitevní křižník třídy Niké

Bitevní křižník třídy Niké s KD 1

Velký bitevní křižník BC(L) nemá dutý trup jako nosič gondol. Niké je strukturálně mnohem tužší než Agamemnon. Je také mnohem více pancéřovaný a má lepší aktivní obranu. Může vydržet i rozumné množství palby z SD(P) a je jen o něco málo pomalejší v akceleraci než Agamemnon. Návrháři Niké zcela záměrně neumožnili použití vícemotorových střel, aby zabránili jejímu použití proti SD. To se stávalo s Agamemnonem a nedopadlo to dobře. Ačkoli Mark 16 je velmi vylepšen, je větší pravděpodobnost, že Niké budou použity v souladu s doktrínou, pro kterou byly postaveny.

V podstatě je Niké minimální platforma schopná provádět tradiční úkoly bitevního křižníku - dlouhé hlídky, na dlouhé vzdálenosti, doprovázení konvojů a nájezdy na konvoje, ukazování přítomnosti (vlajky) a bezpečnostní mise, doprovod těžších lodí a kritických konvojů a použití síly proti čemukoli „pod bojovou stěnou“ v éře vícestupňových střel. V porovnání s předválečným standardem jsou velké, v porovnání s SD jsou to extrémně ekonomické lodě pro požadované úkoly, a mohou být vyráběny v dostatečném množství pro operační potřeby armády.

Niké je mnohem tužší než jakýkoli gondolový křižník, má mnohem těžší pancéřování (a KD1) než Saganami-C, je navržena pro větší výdrž v boji než Saganami nebo Agamemnon, může utéct před čímkoli, co by ji mohlo porazit, má akceleraci takovou, že chytí bitevní křižníky nebo křižníky jakéhokoli jiného námořnictva, má větší dosah střel než kdokoli kromě havenských gondolových SD, nese mnohem větší výsadek mariňáků než je obvyklé. Navíc je každá Niké navržena jako vlajková loď. Je to zkrátka bitevní křižník na steroidech a RMN je velmi spokojená s tím, jak to doposud v praxi vypadá.

Slabosti trupu u gondolové lodi

Co se týká strukturální slabosti dutého gondolového designu proti konvenčnímu, největší problém není, že gondolová loď nemá centrální kýl, ačkoli by to trochu vylepšilo interní tuhost, ale pouhá existence dutého jádra tlačí ostatní, důležité systémy směrem ven, k povrchu lodě. U konvenční lodi jsou sklady střeliva mezi technickými sekcemi, sekcemi podpory života atd., a jednotlivé zbraně a zásobníky jsou rozprostřeny po celé lodi. Vzhledem k tomu, kolik místa z lodi zabírají gondoly, a že tento prostor musí být souvislý a ve středu lodi, místo v jádru lodi je ztraceno v celé délce pokud sahají zásobníky gondol. Problém není v tom, že by loď byla strukturálně slabší nebo že pancéřování by bylo tenčí, ale v tom, že systémy jsou fyzicky umístěny blíže k povrchu lodi, mimo vnitřní pancéřovanou zónu a tím je vystavuje riziku poškození více než v tradičním designu.

Druhá „slabost“ designu je, že podle bojových zkušeností se návrháři rozhodli, že tunel pro zásobníky musí být pancéřován zevnitř. Pancéřování zde není tak silné jako na povrchu trupu, a tloušťka toho vnitřního pancíře je jak absolutně tak proporcionálně mnohem menší u bitevního křižníku než u SD. Další tonáž a struktura je použita pro balistické pancéřování a utěsnění proti možnosti zásahu čela zásobníkového tunelu. Možnost zásahu v této oblasti je omezená, ale každá příchozí střela je potenciální hrozba zásahu do hrdla nebo zádě klínu, a fakticky jsou to preferované cíle. To znamená, že přestože jsou zde masivní dveře na zádi gondolové lodi, zásah zezadu v době, kdy jsou dveře otevřené (nebo se zavírají/otvírají) má dobrou šanci, že se vyhne těžkému vnějšímu pancíři a zasáhne vnitřek zásobníku gondol. To je důvod, proč je vnitřek zásobníku pancéřován. A také to znamená, že každý systém v této části lodi je blíž k povrchu i k zásobníku, a tím je zranitelnější.

Další faktor je strukturální pevnost. Ten trup nemá tolik „nosníků“ a to redukuje jeho pevnost. To ale není hlavní faktor, pro obavy BuShip ohledně „křehkosti“.

Rizika zásahu trupu u gondolového a konvenčního designu

Fakticky každá boční výmetnice představuje slabý bod, zatímco gondolová loď má jen jedny dveře. Jenže ta jedna „díra“ je mnohem větší a šance, že ji něco trefí, jsou vyšší než šance, že něco trefí výmetnici. Přesto však agregovaná pravděpodobnost, že výmetnice bude zasažena u velkého těžkého křižníku oproti dveřím zásobníku gondol, je vyšší. Dveře zásobníku mají přibližně stejně velký obsah jako 15-20 konvenčních výmetnic, protože jimi mohou naráz projít 4 gondoly (každá s asi 12 střelami).

Na druhé straně, konvenční výmetnice představují jednotlivé, relativně malé, opevněné otvory v ochranném pancíři. Mají těžce obrněné závěry, které jsou uzavřené, když nestřílí. Jsou také chráněny bočními štíty lodi na rozdíl od dveří zásobníku gondol. Jejich nabíjení přivádí střely pod pancířem zboku, takže tam není další „studna“ do lodi. Když se ale něco dostane dveřmi do zásobníku gondol, poničí to centrální část lodi a gondoly, střely a kolejnice pro posun gondol, čímž se zničí úplně schopnost lodi vypustit gondoly. A ačkoli loď má dveře do zásobníku gondol, nejsou tak silné, jako normální čelní pancíř. Mohou velmi významně snížit účinek plazmatu a trosek ale ne natolik jako pancíř okolo konvenčních výmetnic. Do určité míry mohou účinek zásahu absorbovat i gondoly uvnitř.

Rizika u střel Mark 16

Nejvíce lze na bitevním křižníku třídy Niké v porovnání s gondolovým kritizovat potřebu nastartování fúzních reaktorů střel Mark 16 ve výmetnici. Gondola je startuje až venku za lodí, kdežto u velkého křižníku je časový úsek, kdy má v břichu střelu s živým fúzním reaktorem, a byla by to Zlá Věc, kdyby zrovna v tu chvíli výmetnice dostala zásah. Každá gondola představuje hrozbu výbuchu vzhledem k množství energie v jejích kondenzátorech, ale je to menší hrozba než „živá“ střela Mark 16 a (kromě zásahů „pod sukni“) je lépe chráněná, dokud není vypuštěna za loď, ale tam už pak nepředstavuje hrozbu. Větší množství již „nabitých“ gondol představuje kumulativní hrozbu výbuchu, ale pouze za předpokladu, že by vybuchly v rychlé sekvenci za sebou po jednom zásahu, a to není moc pravděpodobné.

Rozhodnutí admirality ve prospěch velkého bitevního křižníku oproti gondolovému křižníku:

  (1) V jakékoli gondolové lodi jsou strukturální nedostatky, hlavně s ohledem na umístění systémů a interní pancéřování. Snadněji je lze překonat na lodi bojové stěny díky větší hloubce trupu a větší části objemu trupu vyhrazené pro ochranné prvky.

  (2) Bitevní křižník ať Niké nebo gondolový Agamemnon má kvůli své menší velikosti slabší obranu, a kvůli tomu nemá bitevní křižník co dělat v boji s loďmi bojové stěny, a není pro to navržen.

  (3) Primární úlohou bitevního křižníku je ovládat prostor v nepřítomnosti lodí bojové stěny. Musí být tak tuhý jak je jen možné, aby měl co největší výdrž v boji a musí být schopen se vypořádat s ostatními bitevními křižníky a menšími loďmi. Na to nepotřebuje tak destruktivní palebnou sílu jako je Mark 23, a může nést mnohem více střel Mark 16, ať je to gondolový nebo má boční výmetnice

  (4) Se schopností střel Mark 16 pálit v odložených salvách (bez nějakých obětí a s dosahem stejným jako Mark 23, pokud akceptujete balistickou fázi uprostřed letového profilu), limitující faktor velikosti salvy je řízení palby, nikoli rychlost vyhození střel. Tedy, kolik řídícíh kanálů máte spíše než kolik výmetnic nebo gondol) můžete naráz vypálit (vypustit)? Když potřebujete opravdu velkou salvu, naskládáte si ji z výmetnic nebo z gondol.

  (5) Vzhledem k možnosti skládat salvy a omezení ohledně řízení palby, admiralita preferuje rozptýlené výmetnice podle teorie, že ačkoli loď může v boji ztratit některé z nich, neztratí všechny. Jinými slovy, dávají přednost udržitelnosti bojové schopnosti i při vážném poškození lodi.

  (6) Vzhledem k bodu (2), admiralita záměrně navrhla Niké tak, aby nemohla používat Mark 23. V době, kdy bylo toto rozhodnutí učiněno, nebylo Apollo ještě projektováno, takže přesnost Mark 16 a Mark 23 na velké vzdálenosti by byla stejně špatná. Naopak bylo očekáváno vylepšení hlavic Mark 16 tak, aby si snadno poradily s bitevními křižníky. Mark 16 byl dostatečný pro zamýšlené požadavky a to, že loď nemohla používat Mark 23, mělo velitelům flotil naznačit, že bitevní křižníky opravdu nejsou superdreadnoughty.

  (7) Evoluce taktiky pro Mark 16 s použitím družice přízračný jezdec a bójí pro nadsvětelnou komunikaci, které snížily komunikační zpoždění poskytla jakési „Apollo pro chudé“ (což je vidět v knížce Stín svobody). V současnosti se pracuje na Apollu pro Mark 16 ale problém je, že Niké nemá Klíčovou dírku 2, takže dokud se tohle nedořeší, tahle schopnost bude užitečná jen tehdy, když tam bude dost lodí s KD2, které budou moci poskytnout řídící kanály pro Apollo. Agamemnon je také příliš malý na KD2.

  (8) V přepočtu na střelu se ušetří hodně místa a hmotnosti při použití výmetnic a při použití gondol. Něco se ušetří jen tím, že gondolový křižník má jen jeden zásobník a tak nemusí mít další pancéřované skladiště, kterých musí být vícero v lodích s konvenčními výmetnicemi. Přesto však je konvenční design schopen uskladnit více střel. Nezapomeňte, že ačkoli vypouštěče střel v gondole jsou jednotlivě lehčí než těžké boční výmetnice, každá střela v gondole potřebuje svůj vlastní vypouštěč.

  (9) Další důvod, proč admiralita preferuje Niké před Agamemnonem je, že když velká část lodi není vyhrazena pro gondoly, může být větší procento prostoru vyčleněno pro obranu. Částečně je to emocionální důsledek těžkých ztrát na životech, které válka gondolových lodí přinesla, ale také chladná kalkulace o nákladech na trénink personálu. RMN se snaží (a) maximalizovat šance posádky na přežití (b) maximalizovat schopnosti přežití lodě a tomu přizpůsobují obrannou doktrínu.

Technická data obou lodí jsou v článku bitevní křižníky.

Poznámka k bitvě u Solonu

Honor použila BC(P) ne proto, že by je považovala za vhodné pro tu misi ale protože jiné nebyly. Byla to mise s vysokým rizikem. Její taktický plán vyletěl komínem, když se střetla s gondolovými SD a ještě hůře, když narazila na Moriarty ve vnitřní soustavě, a tak jí nezbylo než přidat gondolové křižníky ke své palebné síle. A to co se stalo těm gondolovým křižníkům BC(P) a jejím průzkumným lodím, jen potvrdilo, co už admiralita tušila o zranitelnosti tohoto typu lodí proti lodím bojové stěny. Nikdy jsem neřekl, že mít Mark 23 v BC(P) proti lodím bojové stěny je špatné, říkal jsem, že špatné je, když BC(P) vůbec bojuje s loďmi bojové stěny.

Přeloženo, zkráceno a poskládáno z několika článků na Infodump, obrázky maxxqbunine