Křižovatka červích děr a tranzit lodí

19-01-15
Obecně o tranzitu a astro data o Mantichorské křižovatce


Většina červích děr má jedno vyústění. Červí díry s jedním vyústěním mají definované jasné, přesně definované objemy, které jsou nebezpečné, protože gravitační vlna vychází z vyústění v jednom proudu (trase). Vlastně jsou zde i sekundární „proudy“ – „špičky“, jak je nazývají průzkumné týmy – které vyzařují z tranzitní dráhy. Jsou dostatečně silné na to, aby působily problémy v navigaci, ale přílíš slabé na to, aby měly ten slamový efekt, jaký má plná gravitační vlna. Jsou to jakési rezonanční zóny. Červí díra je formována extrémně silnou gravitační vlnou, která interaguje s gravitací hvězdy v normálním prostoru. Je to složité, ale badatelé už dnes vědí, že červí díry nejsou skutečně součástí normálního prostoru, nemají hmotnost, ale jsou složitě uzamknuty ke gravitačnímu zdroji (hvězdě), poblíž kterého se zformovaly, a který funguje jejich jako kotva v normálním prostoru. Mezi hvězdou a křižovatkou existuje rezonanční zóna.

Gravitační vlna, která zformovala červí díru je velmi, velmi silná, ale ten „proud“, který teče skrz červí díru, ačkoli slnější než gravitorový klín, je jen odraz té původní vlny. Jinými slovy, mezi silou původní vlny a silou vlny, kterou musí projít loď není žádná přímá spojitost.

Mantichorská dvojhvězda a rezonanční zóna křižovatky k Mantichoře A

Mantichorská křižovatka červích děr

dále MWJ (Manticore Wormhole Junction), je vždy 412 světelných minut od Mantichory-A a vždy leží ve stejném směru vzhledem k centru galaxie. MWJ je nejen největší objevená křižovatka se 7 vyústěními, je navíc asociována s dvojhvězdou s 12% orbitální excentricitou. V nejbližším bodu jsou hvězdy vzdálené 482 světelných minut, v nejvzdálenějším 1170 světelných minut, a mají periodu zhruba 900 let. V letech 1400 a 1500 PD, kdy se poprvé hledaly červí díry, byly hvězdy v nejvzdálenějších bodech své orbity, a tak rezonance křižovatky byla nulová v případě Mantichory-B a minimální u Mantichory-A.

V současnosti se Mantichora-B přibližuje k Mantichoře-A, a v roce 1920 PD už se začaly projevovat kaskádové efekty v křižovatce a rezonanční zóna je pro navigaci mnohem nebezpečnější. Během dalších 200 let se Mantichora-B dostane ke křižovatce blíže než je Mantichora-A, a v té době to bude ošklivé. Mantichora-B získá svou vlastní (dočasnou) rezonanční zónu (nikdo neví, jak bude silná) a hyperprostor v rezonanční zóně Mantichory-A bude absolutně smrtící. Někteří dokonce předpokládají, že bude ovlivněna navigace i v normálním prostoru. V roce 2120 se to opět usadí do zhruba současného stavu, a za dalších 300-400 let bude dvojhvězda opět v té konfiguraci, jako když byla soustava osídlena.

Fluktuace tras

Každá křižovatka má nějaké známé „špičky“, které jsou s ní spojené, a znamenají extra zátěž pro alfa uzly, když cestujete skrz díru, ale zdaleka to nejsou takové zabijáky lodí jako gravitační vlny. Dobře navržená loď, která se pohybuje pod limitem svého kompenzátoru, není ohrožena destrukcí ani významnějším poškozením.

Když máte více vyústění blízko sebe, ty špičky jsou početnější a obtížněji předpověditelné či modelovatelné. Také fluktuují, protože gravitační vlny, které je vytvářejí, nejsou zcela stabilní. Nebezpečné zóny se stávají ještě nebezpečnější, zvětšují se a jsou početnější. Část té matematiky, která předpověděla existenci dalšího vyústění křižovatky, byla založená na faktu, že křižovatka měla opravdu nebezpečné špičky, a ty nejlepší dostupné modely navrhovaly, že jsou tak nebezpečné (a nepředvídatelné) proto, že jsou ovlivňovány, rušeny dalším dosud neobjeveným vyústěním. Problém byl, že to vyústění nemohli najít, a tak mnoho lidí přičítalo ty nebezpečné zóny tomu, že křižovatka je prostě velká.

Sledovat, kde ty zóny jsou, není tak složité, jakmile se jednou zjistí, že existují. ACS je monitoruje pomocí waršawáků, sleduje, kde jsou a kam se pohybují, a varuje před nimi lodě. Pevnosti, které jsou okolo křižovatky, udržují pozice pomocí gravitorového klínu, minová pole jsou označena bójemi, které jsou umístěny na platformách s vlastními pohony, a jejich AI podle toho přemisťuje miny. Po těch 330 letech se už opravdu naučili, jak se s tím vypořádat.

Ty tranzitní trasy fluktuují pozvolna a každá změna je rutinně oznamována v „Upozorněních pro navigátory“. Ale i tak není dobrý nápad procházet křižovatkou bez nejnovějších dat od ACS, protože i relativně malá chyba v tranzitu může vést k extrémně nebezpečným důsledkům.

Omezení rychlosti tranzitů

Každá jednotlivá trasa v křižovatce je mnohem menší než celková velikost křižovatky. Čím více tras, tím širší ta křižovatka je, a ty trasy jsou naopak užší, a tím dále do normálního prostoru sahá gravitační vlna z každého vyústění, která tu trasu formuje.

Kvůli obrovským silám působícím v křižovatkách, musí být ten manévr uskutečněn ve velmi nízké rychlosti a s minimálními odchylkami od trasy a akcelerace. Tranzitní rychlosti jsou větší pro menší lodě (tj pro ty, jejichž hypergenerátor produkuje translační pole o menším průměru).

Tranzity do červí díry musí být prováděny ve velmi těsném a precizně řízeném vektoru. Proto jsou tranzity v Sílící bouři, které jsou dělány bez „místních pilotů“ možné jen proto, že RMN má velmi dobrá data o těch vyústěních (díly své obchodní flotile). Gravitační vlna vyústění je (1) mnohem slabší než „normální“ hyperpostorová gravitační vlna (trochu silnější než gravitorový klín a (2) nemá rovnoměrnou sílu v celé oblasti působení. Ten první bod znamená že inerciální „tah“ vlny není hlubší než pro gravitační klín a druhý bod znamená, že jsou zde prudké přechody, fluktuace, v jejím průběhu, a tyhle dva body dohromady znamenají, že maximální možná akcelerace je jen okolo 50% maximální akcelerace lodi s gravitačním pohonem (tj 210 g pro většinu havenských a 286 g pro současnou generaci aliančních SD). To je ale maximální rychlost pro typickou červí díru s jedním vyústěním, a ta bezpečná akcelerace se prudce snižuje s počtem vyústění křižovatky, stejně jako maximální bezpečná rychlost tranzitu.

Mantichorská křižovatka - omezení pro navigaci

MWJ má asi 300 000 km napříč, a Mantichorské centrum řízení provozu (ACS) musí řídit 6 příchozích a odchozích tras. Všechny ty trasy jsou naštěstí oddělené jedna od druhé a ACS se nemusí starat o vektory lodí, které opouštějí Mantichoru, jakmile jsou na tranzitu. Musí zachytit jen vstupující lodě a udržovat místo okolo vstupní trasy čisté. Každá tranzitní trasa - vyústění gravitační vlny - je 9 000 km široká, má maximální limit rychlosti 20 km/s a maximální bezpečnou akceleraci 60 g (pro SD), a sahá okolo 26 000 km do křižovatky. A každá loď, která projde tranzitem, a je tedy stále v působení gravitační vlny, musí stále mít plachty Waršavské aktivní a musí udržovat ten profil v trase, dokud se nedostane na vzdálený konec (tj průměrně 26 000 km od příjezdového prahu).

To znamená, že např. SD, který prochází křižovatkou, přijde rychlostí 20 km/s a potřebuje 278 sekund (4,5 minuty) na opuštění té trasy, a v tom okamžiku bude mít rychlost 175 km/s. Dokud neopustí trasu, nemůže rekonfigurovat svůj gravitorový klín, ale není zde žádný limit (kromě fyzických omezení), kolik lodí může být současně na trase. Protože ACS nařizuje minimální 20 sekundové okno pro normální tranzity, mohlo by být na „trase“ až 14 lodí, ale když mluvíme o SD, který destabilizuje vyústění na 113 sekund, budou se na trase vyskytovat maximálně dva.

Každý SD bude nucen nechat svůj klín a boční štíty vypnuté po dobu 5 minut, během nichž udržuje setrvalý kurs a nemůže ani vystřelit střely s gravitačním pohonem, a je omezen tou 9 000 km širokou „trubkou“. Maximální tranzitní rychlost kurýrního člunu je okolo 50km/s a jeho maximální akcelerace je okolo 200 g, takže by mohl opustit trasu za 2 minuty a 19 sekund. Ostatní lodě by byly někde mezi těmito časy.

Obrana křižovatky

S rozvojem laserových hlavic začalo být jasné, že obrana proti průletu nepřátelských lodí křižovatkou může být snadno zabezpečena dobře vyzbrojenými pevnostmi v době míru (aby lidský faktor vyloučil selhání automatiky při spouštění poplachu) a minami v době války. Nepřátelská loď totiž po celou dobu, kdy je na výchozí trase (v gravitační vlně vyústění), nemůže použít gravitační klín ani vystřelit střely s gravitačním pohonem, viz výše. Její případné manévrování je omezené šířkou trasy a její jediná obrana proti palbě obránců je v tuto dobu pancéřování, které prostě ty minimálně 4 minuty, kdy je v "trubce" nevydrží. Každý přílet lodi se ihned ohlásí hyperprostorovou stopou a tohle se nedá nijak zamaskovat, protože jde o "zavlnění" hyperprostoru po průletu. Pevnosti jsou umístěny okolo křižovatky spíše pro případ útoku z okolního normálního hyperprostoru, než z obav z průletu nepřítele křižovatkou. Moderní pevnosti mají gravitační klíny a kulové štíty na svou obranu, ohromnou zásobu munice a družice Klíčová dírka na řízení palby a sledování okolí.

Přečtěte si také:
- Vyústění křižovatky

Přeloženo, zkráceno z příspěvků D.Webera z Infodumpu a fora, obrázek z Jaynes RMN