Hypergenerátor

14-01-15
Operační režimy, geometrie uzlů, časy translace, selhání

Operační stavy hypergenerátoru

Tak jako hmotnost a rozměry lodi ovlivňují její akceleraci, ovlivňují také rychlost přechodu do hyperprostoru. Malá loď má kratší cykly hypergenerátoru než velká, a vojenské hypergenerátory cyklí rychleji než civilní.

Hyper generátor má čtyři základní stavy připravenosti
    (1) Vypnutý.
    (2) Připravený k provozu. Základní testy byly provedeny, je pod proudem ale kondenzátory nejsou plně nabité, a různé bezpečnostní pojistky jsou stále zavřené, aby se zabránilo nešťastné náhodě.
    (3) Připravený. Kondenzátory jsou plně nabité, pojistky jsou otevřené, a stačí stisknout tlačítko start. Ale i po stisknutí tlačítka je určitá doba, kdy generátor tvoří své translační pole pro přechod.
    (4) Přechod, udržovaný, běžící a v hyperprostoru

Změna ze stavu Vypnutý do stavu Připravený k provozu trvá 4 krát déle než je čas cyklu.
Ze stavu Připravený k provozu do Připravený to trvá 3 časy cyklu.
Čas z Připravený do Přechod je čas cyklu. Čas cyklu se mění podle tonáže.

Např 8 000 000 tunový SD potřebuje 4 minuty z Připravenýdo skutečného Přechodu. Z Vypnutého stavu by to trvalo 32 minut.

1 500 000-tunový bitevní křižník s časem cyklu 75 sekund by potřeboval:
    300 sekund z Vypnutý do Připravený k provozu
    225 sekund Připravený k provozu do Připravený
    75 sekund Připravený do Přechod
    Total: 300+225+75 = 600 sekund = 10 minut

Kurýrní člun má čas cyklu 30 sekund
    120 sekund z Vypnutý do Připravený k provozu
    90 sekund Připravený k provozu do Připravený
    30 sekund Připravený do Přechod
    Total: 120 + 90 + 30 = 240 sekund = 4 minuty.

plachty Waršavské, loď asi není v měřítku

Normálně tyhle časy platí jen pro přechod do hyperprostoru. Generátor musí být online a v běhu v plné „operační připravenosti“, když loď vstupuje nebo vystupuje z hyperprostoru nebo mění pásma. Během celé doby v hyperprostoru je v udržovacím režimu, ale není to nutné pro udržení lodi v hyperprostoru. Je to proto, aby loď mohla v hyperprostoru manévrovat – přecházet mezi pásmy a vyhýbat se možným hrozbám – jak přírodním tak lidským – tím, že přejde do jiného pásma.

Střely se nestarají o nebezpečí, a jestliže máte pro eskort lehké čluny, měly by být pokryty hyper-poli obchodních lodí pro „těsnou“ přepravu nebo přechod mezi pásmy a vyhnuly by se tak přírodním hrozbám a mohly by si poradit s lidskými hrozbami, kvůli kterým tam jsou (to ovšem neplatí pro lehký člun v gravitační vlně - ale jen idiot by je tam posílal).

Jak loď přejde zpátky do normálního prostoru, vypustí přebytečnou tranzitní energii (to je ten viditelný modrý záblesk plachet Waršavské), a generátor musí cyklit znova, než může nastat další přechod do hyperprostoru. Pokud není generátor úmyslně vypnutý, zůstává v režimu Připravený, a může ihned začít cyklit znova pro další tranzit. Tudíž náš BC s časem cyklu 75 sekund by potřeboval nejméně 75 sekund v normálním prostoru mezi tranzity.

Nestůjte u lodí k tranzitu!

Když se vytvoří translační pole hypergenerátoru, pokouší se přenést do hyperprostoru všechnu hmotu v oblasti svého účinku. Translační pole se musí rozkládat do určité hranice od hypergenerátoru, která je proporcionální k přenášené hmotnosti, pro kterou je generátor navržen. To znamená, že pro loď o dané hmotnosti, musí mít sférické translační pole x metrů v průměru. Rozměr tohoto pole se mění s přenášenou hmotností, ale minimální rozměr udržovatelného translačního pole je 600 metrů. To znamená, že všechno v dosahu 600 metrů od hypergenerátoru je uvnitř oblasti účinku pole a ovlivňuje to (hmota toho „něčeho“) přechod. Hlavní inženýr může trochu nastavit bezpečnostní limity hypergenerátoru, ale ten nedokáže zvládnout víc než maximálně +6% přetížení tonáže, než se „rozpadne do všech směrů“ (jak se praví v manuálu). Jinými slovy to bouchne a silně to poškodí loď.

Hyperpásma a dostup podle typu lodě

Při vstupu do hyperprostoru se vždy dostanete do pásma alfa a odtud „šplháte“ postupně nahoru, a pak dolů. Rychlost, s jakou lze mezi pásmy přecházet, závisí primárně na stupni opotřebení pohonných uzlů lodi a hypergenerátoru, a hrubé síle generátoru.

Loď s civilním pohonem by mohla provést rychlý skok mezi pásmy ale ta „rychlost“ by byla nižší než u vojenských lodí. Pokud by vše ostatní bylo stejné, výhodu bude mít ta loď, která má pohon v lepším stavu. Kapitán s nespolehlivým zařízením by hodně dlouho rozvažoval, než by se o něco takového pokusil. Obchodní lodě nerady opotřebovávají svoje zařízení, protože to zvyšuje náklady na údržbu, a to samé platí o většině vojenských loďstev, přinejmenším v době míru.

Velikost lodi není faktor, který by ovlivnil, do jakého pásma se až může dostat. Podstatné je, jak vysoko námořnictvo řekne, že ta loď může jít. Kurýrní čluny používané vojáky a novináři jsou hodně malé a mají malou posádku, takže jejich případná ztráta vyváží výhody rychlejšího přenosu zpráv. Ve Cti královny se Trumanová rozhodla, že důležitost její zprávy je taková, že ospravedlňuje možnou ztrátu lehkého křižníku. Takové rozhodnutí může udělat kdokoli, ale většinou jen v čase války.

Posádky kurýrních člunů mají speciální výcvik. Zařízení je stejné jako u jakékoli lodi schopné přejít do hyperprostoru, ale je udržováno v těsnějších tolerancích. U hypergenerátorů i kompenzátorů setrvačnosti je určitá vůle, a to je důvod, proč loď s velmi dobrým technikem může namáhat své kompenzátory více a snížit bezpečnostní hranici. Technici kurýrních člunů mají špičkový výcvik a jejich generátory, kompenzátory a uzly jsou opravovány dvakrát častěji než u lodí, které obvykle nelétají v tak vysokých pásmech jako oni.

Pár poznámek ke geometrii

    (1) Plachty Waršavské musí být umístěny v kritické vzdálenosti od konců lodi, aby se mohla pohybovat a manévrovat v gravitační vlně.
    (2) Gravitační klín může být generován jednou sadou uzlů.
    (3) Loď potřebuje dvě sady uzlů alfa (které jsou umístěny ve správné geometrii), aby generovala plachty Waršavské.
    (4) Loď schopná pohybu v hyperprostoru, která vyžaduje dva prstence uzlů alfa, má namontovány také dva prstence uzlů beta, protože pak generuje dvojitý gravitační klín, jeden uvnitř druhého, jako obranu proti nepřátelským senzorům, a také kvůli redundanci.
    (5) Většina hyperprostorových dopravních lodí má také dva prstence beta uzlů, které sdílejí zátěž a zvyšují bezpečnost (redundance), protože stejně mají energii a instalace pro uzly alfa.
    (6) Lehké čluny, střely, drony a pevnosti, které nejsou schopny přechodu do hyperprostoru, nevyžadují pro generování gravitorového klínu dvě sady uzlů alfa, ani druhou sadu uzlů beta.
    (7) Beta uzly a generování gravitorového klínu vyžaduje tu redukci průřezu, kde je namontován prstenec. Kulový trup se zaříznutým "opaskem" by mohl udělat stejný efekt, ale klín by byl zbytečně velký, bylo by to nákladné.

Energie pro pohon

Gravitační pohon si v normálním prostoru vytváří „násosku“ do hyperprostoru, odkud čerpá energii. Loď musí mít energii potřebnou na zformování klínu, která je obrovská. Potom většina (ne všechna) energie nutná k udržování klínu je tažena přímo z hyperprostoru. V hyperprostoru ale plachty dokážou čerpat tolik energie, že jsou soběstačné.

Například Ťuhýk by nikdy nemohl zformovat klín ze svého štěpného reaktoru, místo toho nabije kondenzátory, které pak použije k vytvoření klínu, a pak jej udržuje energií čerpanou z hyperprostoru.

Implicitní akce při poruše hypergenerátoru.

Návrat do normálního prostoru v případě poruchy hypergenerátoru je smrtelný jen když: (1) když jste tak daleko od nejbližšího světa, že na návrat k němu vám nestačí podpora života na lodi a (2) nemůžete ten hypergenerátor po návratu do normálního prostoru opravit.

V případě selhání hypergenerátoru na cestě z Mesy, byli stále dost blízko Mesy, když je počítače vrátily do n-prostoru, protože počítače to věděly. Jistěže posádka věděla, že Mesa nebyla bezpečné místo, kam by se mohli vrátit k opravě, ale počítače tohle nevěděly. Co se týká opravy, pokud nedojde k úplně destrukci generátoru, je obvykle opravitelný. A je bezpečnější být v n-prostoru, když generátor opravujete.

Kdyby loď nebyla ve snadném dosahu na Mesu, když kompenzátor selhal, systém by požádal operátora o rozhodnutí před implicitním návratem do n–prostoru. V tom případě by asi bylo lepší zůstat v hyperprostoru, dokud se nedostanete blízko k obydlenému systému, než vypadnout do normálního prostoru uprostřed ničeho. V každém případě by to rozhodnutí bylo učiněno v době mezi projevem poruchy a kompletním selháním. Selhání je obvykle kaskádový proces, což je důvod, proč je tam čas na rozhodnutí, ale to rozhodnutí je třeba udělat velmi rychle, a proto je implicitní akcí přechod do normálního prostoru, když je loď dosahu obydlené soustavy.

Selhání kompenzátoru setrvačnosti

Ne, není možné vypnout pohon klínu dostatečně rychle, aby bylo možné zachránit životy posádky. Porucha kompenzátoru je okamžitá a vždy smrtící pro posádku. Na druhou stranu, můžete ho trochu přetížit na jeho stanovený horní limit, a možná přežít, což je to, co Honor udělala na své kadetské plavbě. Ale šance na to jsou … slabé.

Limit kompenzátoru může být dosažen a teoreticky i překročen – krátce! - aniž by kompenzátor nutně selhal, ale v momentě, kdy se to stane, krachne okamžitě a katastroficky a s absolutně žádný, varováním předem. Buď funguje perfektně, dokonce i při krátkém překročení svého maxima, nebo je z posádky placka. On nebo off. Binární řešení.

Přeloženo, zkráceno z příspěvků D.Webera na Infodumpu a fora na davidweber.net