Sonja Hemphillová

08-01-15
A její přínos pro vítězství Mantichory

Z House of Steel, přehled význačných osobností:

Sonja Hemphillová konsistentně vedla úsilí posunout Mantichorskou technologii novými směry, ačkoli někteří její kritici to zlehčovali, že je proti tradičním ideám jen proto, že jsou „staré“. Jako vůdce posměšně nazvané “jeune ecole” se stala neúnavným advokátem (s podporou Jonase Adcocka) technického pokroku a změnila tu posměšnou nálepku v něco zcela jiného. Ačkoli mnoho z idejí jeune ecole selhalo, mnoho dalších uspělo a vedlo přímo k Mantichorským vítězstvím. Hemphillová byla nápomocná při vývoji nadsvětelného komunikátoru, SD s dutým jádrem s gondolami a super lehkého útočného člunu, který umožnil operaci Pryskyřník, a který signalizoval revoluční změnu v tradiční námořní taktice. Jako Adcockův nástupce v BuWeap, Hemphillová následně dohlížela na vývoj projektu Mistletoe (maskované průzkumné drony s lasery a nukleárními hlavicemi navržené pro ničení fixní obrany) a projektu Apollo (vývoj řídící střely s nadsvětelnou komunikací).

Co řekl Jason Adcock o mladé Sonji:

„To je prostě Sonja. Netaktní, brilantní, umíněná, netaktní, iritující, energetická, netaktní, živá, sebevědomá, netaktní, příliš entuziastická, příliš koncentrovaná – zmínil jsem, že netaktní?“

„Ta ženská je skutečně brilantní, Rogere, ale potřebuje větší dávku … reality? Zkušenosti? Nevím jak to nazvat, ale něco, co zmírní to její nadšení“.

A co si myslí autor?

Sonja je abrasivní osobnost, má velkou důvěru ve svůj úsudek v technických záležitostech a jistý zúžený fokus, který ji vede přímo z bodu A do bodu B. Je přinejmenším stejně netolerantní k lidem, kteří s ní nejsou schopni mentálně držet krok, jako je Hamish Alexander netolerantní k těm, kteří nestačí jemu. A ačkoli není tak úplně takticky nekompetentní, jak někteří lidé předpokládají, je určitě zastánce teorie, že množství je kvalita sama o sobě. Celý její přístup k evoluci nových válečných technologií vzešel z její analýzy, jak krvavým a nerozhodným se stal boj tradičních loďstev. Protože to vypadalo, že „tradicionalisté“ nejsou schopni najít taktické řešení tohoto problému, přistoupila k němu hledáním technologického řešení.

Sonja se nemůže rovnat Sharon Forakerové, co se týká extrapolování taktických aplikací technologického pokroku. Je ale určitě lepší než Sharon, když přijde na to, ten technologický pokrok prosadit. Její hrubost a sebedůvěra jsou v tomto ohledu základní příčiny jejího úspěchu – protože na začátku musela bojovat o každou jednotlivou inovaci proti sjednocené opozici tradicionalistů – a také to vysvětluje, proč je tak nenáviděná tolika svými oponenty.

Povšimněte si ale, že Sonja Hemphillová nikdy nevyužila svou hodnost jako klacek na někoho níže postaveného, kdo s ní nesouhlasil. Jistěže seřvala několik svých podřízených ale (a) nikdy nezničila kariéru nižšího důstojníka z pomsty nebo prostě proto, že s ní nesouhlasil a (b) seřvala stejně i ty, kdo jí byli rovní nebo nad ní úplně stejným způsobem. Někdy si Sonja škodí tím, že reaguje na něco, co si myslí, že někdo řekl, spíše než na to, co bylo skutečně řečeno. To je zčásti důsledek toho jak dlouho a jak těžko musela bojovat proti vžitým představám.

Nic z výše uvedeného neznamená, že Sonja je neomylný génius. Mnoho z jejích myšlenek se ukázalo neproveditelnými, nebo vyžadovalo podstatné úpravy navržené jinými lidmi, aby to fungovalo. Co Sonja dělá, je, že vyzařuje ideje a koncepty tím, že se dívá na věci, které tradiční myšlení označí jako „takhle to prostě je“. Často se hrne příliš dopředu, kde nelze rozumně očekávat, že se tam brzo dostane – a tak ji její úsilí vyvinout nový lehký člun vystavilo posměchu ze strany tradicionalistů, protože nástroje na to, aby její nová doktrína fungovala, jednoduše neexistovaly. Nicméně ona to rozpoznala. Nové střelové gondoly jsou přímý důsledek toho, jak Hemphillová do toho zaryla, aby vyvinula technologii, kterou potřebovala pro funkci své nové doktríny. Pořád měla nějaké operačně pochybné koncepty, ale jedna věc se jí musí přiznat, nikdy neprohlašovala, že zná všechny odpovědi. Ona prohlašovala, že má soubor otázek, které nikdo jiný nechce položit. Tam, kde by Shannon Forakerová, s její větší schopností vymyslet, jak nejlépe využít novou technologii, formulovala novou doktrínu pro využití lehkých člunů, Hemphillová nemohla, což je důvod, proč tu práci dostala Alice Trumanová.

V Mantichorské technologii je jen málo dobrůtek, na kterých by někde nebyly otisky prstů „megery Hemphillové“. Nikdy nepřišla na to, jak přimět nadsvětelný komunikátor fungovat – na co přišla, byla praktičnost toho konceptu a identifikace toho, co někdo musí vyvinout, aby to fungovalo. Lehké motory pro střely použité v gondolách byly její duchovní dítě. Přímo se účastnila vývoje nové super husté fúzní technologie. Od počátku byla u konceptualizace Přízračného jezdce. Bylo to během jejího turnusu u WDB (vývoj zbraní), kdy byly ustanoveny parametry pro vícemotorové střely. A ona byla jeden z prvních zastánců gondol, které zakomponovala do svých původních návrhů pro konverzi Q lodi Trojan.

Jak to bylo s Neohroženým

Pokud se týká funkce Neohroženého v jejich plánech, považovala tu loď za čistě technologickou a taktickou testovací platformu. Honořin první úspěch proti vlajkové lodi Sebastiana D'Orville Hemphillovou potěšil, protože se zdálo, že je to obhájení – konečně! – jejího odhodlání najít technologické řešení dlouhotrvající taktické slepé uličky. Když vyšlo najevo, že to nefunguje, rozzuřila se, a její zloba se odrážela i v komunikaci s Honor. Její vztek byl proto tak intenzivní, protože to vypadalo tak dobře po Honořině přepadovém scénáři. Bylo to asi od ní neprofesionální, že dovolila, aby se její vztek projevil, a speciálně, že Honor měla pocit, že je zaměřen proti ní, ale Hemphillová nežádala, aby Honor byla poslána do Bazilišku. Ve skutečnosti se jí nikdo ani neptal. A kdyby se jí zeptali, upozornila by na to, že konverze Neohroženého byla součástí testovacího programu, a že ten test nebyl úspěšný. Neschvalovala by umístění Neohroženého na místo, kde by byla i ta nejmenší možnost, že dojde k akci. Ale ani neprotestovala po zařazení lodi do Bazilišku, že by měla být buď přestavěna zpět na původní konfiguraci nebo sešrotována (Neohrožený byl vybrán především proto, že byl malý, starý a k odepsání, ale přesto dost velký na to, aby se na něm dalo otestovat použití gravitačního beranidla na křižníku). Ale tohle rozhodnutí bylo na lidech, kteří autorizovali ten test, což byla Janáčkova admiralita. Fakticky, důstojník, který měl trvat na stažení Neohroženého ze služby, byl První vesmírný lord Webster ... a ten to neudělal. Místo toho kšeftoval s Janáčkem. Proč? Protože opravdu neočekával, že se cokoli na Bazilišku stane. A měl jiné priority, než se starat o jeden zastaralý lehký křižník, který by stejně na konci mise šel do šrotu. Stručně, Sonja Hemphillová není ta správná osoba, které by se měla dávat vina za to, že Neohrožený se dostal do bojové situace s výzbrojí, kterou nesl.

Přeloženo z: výňatky z House of steel, zkrácený překlad z Infodumpu