Eloise Pritchartová

06-01-15
a její kariéra ve Státní bezpečnosti

Donášela Pritchartová Saint-Justovi?

Pritchardová nebyla dosazena do své pozice za udávání spousty personálu Lidového námořnictva. Přesněji, nebyla tam dosazena za udání kohokoli. Ona totiž byla považována za Saint-Justem za cenný úlovek kvůli svému před-Pierrovskému spojení s Dubňáky (Aprilists). Dubňáci byli Legislativci považováni za teroristickou organizaci, ale byli dobře známí tím, že si cíle pečlivě vybírali a zdržovali se útoků na civilní cíle. Byli něco jako „bílí rytíři“ anti-legislativeckého odporu, a Pritchartová byla během té doby jejich nejrespektovanějším vůdcem. A kvůli tom, jak vysoce byla respektována většinou lidí v Havenu, ji Saint-Just chtěl dostat do Státní bezpečnosti, kterou by tím „legitimizoval“.

Pritchartová si, na rozdíl od některých svých naivních spolubojovníků, kteří věřili, že nastal „Zaslíbený den“, uvědomovala ze samého začátku, kdo a co Oscar Saint-Just skutečně je, a že Pierre se patrně uchýlí k taktice teroru. Určitě pochopila, že Námořnictvo nemělo nic společného s útoky na dědičného prezidenta Harrise a zbytek legislativecké vlády, a protože Pierre obvinil z útoku Námořnictvo, nutně bude muset kompletně rozbít starý důstojnický sbor a nahradit ho jiným, který bude mít pod palcem. Takže když si ji Saint-Just začal „namlouvat“ v době těsně po převratu, byla natolik chytrá, že se nechala zverbovat.

Důvod, proč skončila jako lidový komisař v Námořnictvu, byl (1) protože Saint-Just opravdu věřil, že ona je na jeho straně (tj. důvěřoval jí) a (2) Námořnictvo si rychle uvědomilo, že jí může věřit, když dělá věci správně, což bylo víc, než se dalo vůbec věřit velké většině Saint-Justových lidových komisařů. Protože byla ochotná spolupracovat s Námořnictvem, jednotky, ke kterým byla přidělena, měly mnohem vyšší míru úspěchu, než ostatní jednotky, což znamenalo, že nepotřebovala udávat námořní důstojníky, aby uspokojila Saint-Justa, že "něco" dělá. Také fakt, že ona a Javier Giscard již znali jeden druhého před převratem, měl hodně co dělat s její žádostí sloužit jako lidový komisař v Námořnictvu.

Tím neříkám, že Pritchartová nikdy nikoho neudala. Jestliže by ale Saint-Just pečlivě analyzoval, koho vlastně udala, zjistil by, že všichni byli naprostá spodina společnosti. Pár z nich by mohlo být i dobrými dozorci ve Sátní bezpečnosti. Vlastně téměř čtvrtina těch, které Pritchartová nahlásila – s pečlivou dokumentací - byli členové Státní bezpečnosti. Jinými slovy, využívala svou pozici k tomu, aby chránila muže a ženy, o kterých věděla, že jsou čestní příslušníci armády, a systematicky eliminovala ty, kteří nejvíce zneužívali nový systém.

Jeden z důvodů, proč jí to procházelo, bylo, že přes všechnu svou ochotu k teroru a amoralitu svého „pragmatismu“, byl Oscar Saint-Just ve skutečnosti něco jako puritán. To, že Pritchartová šla po příslušnících Státní bezpečnosti, Saint-Justovi nevadilo, protože viděl, že ti lidé opravdu byli vinni osobním zneužitím svých pravomocí.

Jak se Pritchartová a Giscard znali?

Znali jeden druhého přes třetí stranu, která zatím zůstane bezejmenná. Ze zřejmých důvodů Eloise neměla před převratem ve zvyku vykřikovat „Hej, Já jsem velitel brigády Delta!“. Byla „odhalena“, když ostatní z velitelství Dubňáků - navzdory její radě – vyšli z ilegality. Věděla, že Javier byl zkušený, oddaný a slušný důstojník, stejně jako věděla, že v důstojnickém sboru budou čistky, a bála se, že dojde na „kolektivní zodpovědnost“. Někde musela jako lidový komisař začít. Požádala o přidělení k němu, aby mohla dohlížet /a chránit někoho, koho respektovala, ačkoli dobře neznala.

On jí nevěřil právě proto, že oblafla Saint-Justa, aby ji považoval za svou blonďatou holčičku a nejpůsobivější trofej. Javier byl chytrý, a jestliže skutečně podepsala Saint-Justovi (musela, protože přece byla ještě naživu), pak mu bylo jasné, že tahle „velitelka brigády Delta“ (ať byla její reputace před převratem jakákoli) je buď bezskrupulózní oportunistka od začátku (a jen to skrývá lépe, než Cordelia Ransomová) nebo se zaprodala, když jí Saint-Just udělal tu nabídku. Eloise chápala, proč na ní tímto způsobem nahlíží, a přistupovala k němu velmi opatrně a postupně, ne proto, že by očekávala, že se stanou milenci, ale proto, že její hlavní cíl od počátku byl udržet ho (a další jako on) naživu.

Přeloženo z příspěvku D.Webera ve foru na davidweber.net