Zpráva o besedě s Davidem Weberem od Hanky

17-11-14
Reportáž ze setkání s Davidem Weberem, které se konalo 15.11.2014 v pražském hotelu Pyramida.


Na besedě s Davidem jsem seděla vedle Hanky a všimla jsem si, že si občas dělá poznámky, tak jsem ji poprosila, aby mi je třeba poslala. Hanka mě překvapila tohle bezvadnou reportáží. Díky moc :)

Autor fotky Klimax, převzato z flickru

V sobotu odpoledne jsem se vypravila na setkání s významným americkým spisovatelem v žánru military sci-fi. I když to pro mne znamenalo cestu přes celou Prahu, a to navíc v době částečné výluky na trase metra A, takže se cesta změnila ve vyhlídkovou jízdu Prahou, přesto jsem neodolala a vyrazila poprvé na setkání takového druhu. A dlužno již dopředu dodat, že jsem rozhodně nebyla zklamaná a vynaloženého času nelitovala. David přijel i se svou manželkou Sharon a oba jsou to opravdu nesmírně milí a příjemní lidé.

Co se týče vlastní debaty, tak na úvod se rozpovídal David. Říkal, že se ho lidé ptají, jak se naučil psát a on na to odpovídá, že je to jako, by se ptali, jak se naučil chodit. Lidé prostě v sobě talent ke psaní mají, a třeba o tom ani neví, a nebo ho prostě nemají. Pouze ti, co to v sobě mají, to dokážou, či se mohou naučit jak tento talent rozvíjet.

On sám přiznal, že se ke psaní dostal v době, kdy studoval ve druháku na vysoké. S kamarádem tehdy psali příběhy k RPG. To, jak se stal vydávaným spisovatelem, by bylo na dlouho a dalo by se to přirovnat k situaci, za níž vznikl jeho první vydaný román Povstání. David však poznamenal, že to ve skutečnosti není jeho prvotina. Tím byl román, který napsal v roce 1987 a byl to první román o hrdinovi Bahzellovi (série War God). V nakladatelství mu ji však odmítli. Ta by měla nyní vyjít, a to v srpnu příštího roku, ale jak sám David přiznal, musel ji poněkud přepracovat, aby příběh odpovídal dalším, již vydaným knihám. V době, kdy se podílel na vyvíjení her, měl zvyk si psát povídky. Jedna z nich se pak stala 4. kapitolou v knize Povstání. Další povídku tehdy napsal jeho kamarád Steve White (také ona se stala součástí knihy – je to ta, ve které je jedna z postav nucena zničit loď svého syna – bohužel si přesně nepamatuji jméno postavy, tak to nechci komolit). Oba pak pokračovali v psaní povídek (David humorně přiznal, že Steve je tak trochu v technickém vývoji o 100 let zpět, protože ani tehdy nepoužíval stroj a všechno psal rukou) a nakonec zjistili, že mají už dost textu. David ho tedy finálně upravil (a hlavně zkrátil) a zaslal jej nakladatelství Bean Books. A ti ji vydali. Nyní by mělo vyjít (nebo možná již vyšlo) revidované vydání této knihy, ve kterém by měly být přidány i ony chybějící kapitoly, které David původně odstranil.

Pak již přišly na řadu otázky z publika. Bohužel jsem nebyla schopna zaznamenat si vše. Na svou obranu však musím podotknout, že jediným mým záznamovým zařízením byl papír, tužka (související rychlost psaní) a paměť.

Na otázku zda má nejoblíbenější knihu, David odpověděl, že je to jako ptát se, které jeho dítě je nejoblíbenější. Nakonec však přiznal, že jsou některé knihy, které má raději, nebo se mu líbí více. Konkrétně tedy zmínil Ozvěny cti a Čest královny (hlavní pozornost jsem věnovala knihám věnovaným Honoverse).

Další otázka se týkala technologií. Zda jsou to všechno jeho nápady, nebo přichází i od týmu jeho technických poradců v Bureau Nine. David řekl, že nápady jsou jeho, ale jeho techničtí poradci dávají pozor na to, aby to bylo reálné a dávalo smysl, a jestli také nepopírá nebo neporušuje něco, co již dříve bylo dáno.

Pak přišla moje chvíle a zeptala jsem se Davida na to, kde bere na inspiraci na jména svých postav. Pokud vím, je jedním z mála anglicky píšících autorů, který si dává tu práci a do svých knih zařazuje jména ze všech koutů a kultur naší planety. David přiznal, že přesně to je jeho záměr. Nikdy nepředpokládal, že vesmír budou osidlovat jen třeba Američané, ale že se na něm budou podílet všichni. Doma má mnoho knih z různých etnických kultur a snaží se jména kombinovat, což je přesně to, k čemu podle jeho názoru také dojde. Tedy, že se různé kultury budou mísit a tomu budou odpovídat i jména. Rovněž vlastní i Velkou knihu jmen (bohužel autora jsem nějak přeslechla) a z té také čerpá. Pouze u série Safehold používá převážně anglická jména. Jde totiž o to, že tam vezme jméno a změní hlásky a vzhledem k tomu, že si není jist hláskováním cizích jmen, volí raději tuto formu.

Další otázka se týkala, zda někdo pojmenoval své děti podle jeho postav. David poněkud sklesle poznamenal. Bohužel ano. V USA musí jedna dívenka vyrůstat se jménem Honor Stephanie Homer. Rovněž zná i rodinu Harringtonových, velkých fandů jeho knih, kteří naštěstí mají jen 3 syny a žádnou dceru, ale přesto oba mladší synové také této mánii neunikli (starší se patrně ke svému štěstí narodil dříve). I když zde rodiče byli celkem milostiví, neboť se jedná o prostřední jména. Jeden tedy nese jméno Raoul a druhý Hamish. Většinou však lidé takto pojmenovávají své domácí mazlíčky. David zoufale přiznal, že již byl vystaven více než 17 000 (neskutečné číslo, jen doufám, že jsem se nepřeslechla) fotkám koček jménem Nimitz (takže pokud už máte to nutkání svého domácího mazlíčka, zejména kočku, takto pojmenovat, prosím neposílejte mu žádnou fotku!!!).

David dále hovořil o tom, jaké původně měl plány s postavou Honor (již si nepamatuji, zda to bylo na základě nějaké otázky, či to tak spontánně vyplynulo z povídání). Původně totiž měl v plánu dostat ji na vrchol a nechat ji zemřít (ano slyšíte dobře). Dokonce se domnívá, že to napsal takovým stylem, že by to fanoušci vzali a odpustili mu to. Sharon však zcela v souladu s míněním publika konstatovala: NEODPUSTILI! A nejspíš by na tebe i vzali vidle! (Moderátor diskuze celkem trefně poznamenal, že fanoušci v USA nemají jen vidle, ale i zbraně a rovněž padla zmínka o otevřeném oknu, neboť David již dříve zmínil, že prý u nás máme takový zvyk vyhazovat lidi, se kterými nejsme spokojeni, oknem, takže se v krizových chvílích dožadoval jejich zavření). Nicméně tedy, když byl nucen pokračovat v příběhu, vyvstala před ním otázka, jak uzavřít vztah mezi Honor a Hamishem (bez toho, aby je nechal zabít! – mimochodem Sharon má seznam osob, které nesmí zemřít a jak naznačila je lehce podplatitelná a navíc ví, kde David spí....) – bylo to v době, kdy si vzájemně popírali své city. Když tedy pokračoval, musel tedy i rozvinout jejich příběh.

Poslední dvě otázky, které se i Davidovi zdály nejlepší a byly posléze odměněny jeho knihou Call of Duty (vyšla v říjnu – příběh z minulost Mantichory, nevím přesně jak časově před hlavní linií) byly následující:
Na otázku ve kterém ze svých vytvořených světů by chtěl žít, odpověděl, že pokud by si měl vybrat, tak asi v Honorverse – ale rozhodně ne na planetě ovládané Pohraniční bezpečností, či v Lidové republice, ale seznam je dost dlouhý.

Nejzajímavější otázka, kterou dle svých slov ještě nikdy nedostal, se týkala toho, u jaké postavy by chtěl, aby byla vzorem pro jeho dcery. Rozhodně by to neměla být Cordelia Ransomová, ale co se týče těch kladných, tak spíše dobré vlastnosti z řady postav, než z některé konkrétně.

Samozřejmě rovněž padla i otázka, kdy vyjde nová kniha z hlavní série Honorverse. David se poněkud ošíval, snažil se to zamluvit, ale nakonec se z něj podařilo vymámit konkrétní odpověď. Tu jsem zahrnula do následující pasáže, kde shrnuji Davidovi plány do budoucna, které vyplynuly tak nějak z celé diskuze.

David přiznal, že tento rok byl poněkud hektický, co se dokončování knih týká. Ale samozřejmě to nebylo jeho vinou, ale jak jinak vinou Erica Flinta. Eric totiž dodal svoji část do knihy Cauldron of Ghosts (vedlejší série Honorverse) pozdě a protože kniha již byla v edičním plánu nakladatelství, tak úpravy udělali v rekordním čase 2 měsíců a kniha nakonec vyšla v dubnu letošního roku. To vedlo k tomu, že David musel posunout své plány na další knihu ze série Safehold, kterou snad již má hotovou a měla by vyjít v listopadu příštího roku. Dále by měl pracovat na třetím románu ze série Multiverse a rovněž na své části knihy Mantichora stoupající. Díky tomu, že došlo k posunutí vydání oné knihy ze Safeholdu, David přiznal, že má trochu více času a mohl by se tedy věnovat hlavní linii Honoverse. Zde řeší jak uzavřít 3 hlavní dějové linie:
1) Dobytí Messy Michell Henkeovou
2) Osudy Helen Zilwické, Abigail Hearnsové, Ajvara Těrechova
3) Mělo by dojít k nějaké nehodě na Beowulfu, na kterou bude muset Honor reagovat (já jen doufám, že když už jí nechal vyvraždit větší část rodiny, že v tom nehodlá pokračovat! Snad jako by to byla pomsta, že ji nemohl nechat zabít) – a opět přišly na přetřes vidle a okna.

Celkově tedy David plánuje uzavřít celou sérii v následujících dvou knihách (Sharon si rýpla 2+1 – že tak je to u Davida vždycky, třeba si vždy alespoň jednu k tomu co řekne přidat – upřímně ani by mi to nevadilo, kdyby z toho nakonec byly ty knihy tři). První kniha by se měla točit ohledně prvních dvou uvedených dějových linií a vrcholem série v druhé knize by mělo být Honořino tažení proti Solárnímu svazu. David připustil, že hlavním problémem války ze Solárním svazem je, že ji Eric příliš uspěchal a nyní je to až příliš jednostranná záležitost.

A teď tedy hlavní otázka. Kdy se těch knih dočkáme? Odpověď je, že první knihy snad již příští rok a to do poloviny roku. Předpoklad pro druhou je rok 2016. Rozhodně se k ní dříve nedostane. Zároveň však dodal, že pokud se rozjede spolupráce ze studiem Evergreen, výrazně mu to ovlivní čas na psaní knih. Takže ten rok 2016 je třeba opravdu brát s rezervou. Nicméně sám David přiznal, že vzhledem k tomu, že již není nejmladší (je mu přes 60) bylo mu naznačeno, že by měl dokončit alespoň jednu sérii – takže ukončí právě sérii s Honor a to tak, aby to všechny uspokojilo (takže Honor opravdu nezemře!). To však neznamená, že by už nepsal další knihy ze světa Honorverse. Má v plánu věnovat se příběhům, které se staly před hlavní dějovou linií – vzestup andermanského císařství, osoba Alfreda Harringtona a také i dále v budoucnosti, s Honor již admirálem (předpokládám na admiralitě).

Jak jsem již naznačila, David spolupracuje se studie Evergreen, který se chystá převést jeho knihy do filmové podoby. Stále ještě není jasné, zda půjde o film či seriál. Nyní ve studiu pracují na komiksu s názvem Tales of Honor, který by měl mít 5 knih (sešitů) na každou dějovou linii, kterou chtějí vyprávět. Většinou jde o kratší příběhy, které zapadají mezi jednotlivé knihy, tedy tzv. vycpávají díry, ale jedná se o zcela nové příběhy. David si však myslí, že zejména u hlavních postav, neexistují mezery, které by se takto daly doplnit.

Asi největší potíže dělá animátorům postava Nimitze. Studio si uvědomuje, jak kritická tato postava je a rozhodně vědí, že jej musí vytvořit správně a tudíž je jeho postava i jednou z nejdražších. V současnosti pracují na animacích, jak zkoordinovat pohyb šestinohé tvora. Ve filmu totiž Nimitz oproti knihám nebude tolik sedět Honor na rameni, takže větší pohyblivost je nutná. To je dáno, tím, že se tím má zdůraznit, že Nimitz je inteligentní tvor a nikoli Honořin mazlíček. V knihách na to bylo dost prostoru, aby čtenář pochopil pravou podstatu jejich vztahu, ale film takové možnosti nemá. Dalším důvodem je, že není snadné pracovat s hercem a animací ve stejnou dobu. Tedy správně sladit pohyby živé osoby a animací, aby to vypadalo přirozeně a věrohodně.

První animovaná verze je od jednoho umělce z Jižní Koreje (promítána i na letošním Honorconu), ale vzhledem k tomu, že šlo zejména o pohybové kreace a anatomii, chybí mu srst. Nevím, do jaké míry je tento kreslíř obeznámen s knihami, či jen vycházel z popisu, že jde o kočkovitého predátora, ale alespoň na mne působí, že si toho predátora vzal až moc k srdci. Jeho výtvor je spíše děsivý a zcela postrádá onu roztomilost z příběhu. Nicméně David zdůraznil, že jde skutečně o začátek. Navíc se předpokládá, že se kreslíři budou měnit, takže by postupně mělo vzniknout více verzí a nakonec vyberou samozřejmě tu nejlepší.

A ještě na závěr ještě pár slov co se týče knížek pro mládež ze série o Stephanii Harrington. Doposud vyšly 3 knihy a vypadá to, že další už asi nevyjdou. Asi neměly bohužel takový úspěch a nakladatelství si žádá především knihy pro dospělé. Na to samozřejmě musí David reagovat, nemůže si dovolit psát knihy, které mu nevydají a blokovat tím knihy, které ho živí. Nicméně určitá naděje tu je. David vyprávěl příběh o jeho dceři, která si knihy přečetla a dožadovala se další. Když jí řekl, že ji ještě nenapsal, tak mu prý oznámila, ať ji teda napíše. On na to, že na to nemá smlouvu s nakladatelstvím a bez toho psát nemůže. Na to přišla bezelstná odpověď: „Tak ji napiš pro nás“! David tvrdí, že co se týče svých dětí je přísný a neoblomný (Sharon – mají tě omotaného okolo svého malého prstíku) – že však většinou chtějí to, co zrovna chce i on...... Takže uvidíme.

Hanka