Klub přátel Republiky Haven

[citizen]

Najde se mezi příznivci Honorverze také někdo, jehož sympatie neleží na straně elitářské a dekadentně aristokratické Mantichory? Nevím jak vám, ale mě přijde většina postav Republiky Haven (neplést s Lidovou republikou Haven) mnohem sympatičtější. Mají větší elán, lepší motivovanost a hlavě po Válce cti/War of Honor je konečně právo na jejich straně.
Takže doufám, že se zde konečně rozeběhne i diskuze na téma Havenské republiky a jejího námořnictva.

A zde taková malá perlička, nejen matichořané mají své předobrazy ve slavných postavách historie (Honor Harrington – Horatio Nelson, White Haven - John Jervis St. Vincent, vévoda z Cromarty – William Pitt ml. ….atd )  :

Lester Tourville  -  Anne Hilarion de Tourville 1642 – 1701

Anne Hilarion de Contentin, hrabě, franc. admirál (*1642-†1701), vstoupil r. 1656 do maltéského řádu a r. 1660 do franc. námořnictva, v němž r. 1667 dosáhl hodnosti lodního kapitána. Vyznamenal se v bitvách ve Středozemním moři i v Atlantickém oceáně, v nichž porážel loďstvo anglická i holandské. R. 1692 utrpěl od spojeného anglického a holandského loďstva porážku u mysu la Hague, avšak již r. 1693 připravil spojencům krutou porážku u mysu sv. Vincence. za tento čin byl povýšen za maršála a r. 1695 jmenován velitelem pobřeží jižní Francie. T. zv. »Mémoires de [Tourville]« (Amsterd,, 1758, 3 sv.) jsou podvržené. Srv. Maureix, Théorie du maréchal de [Tourville] (Pař., 1878); Delarbre, [Tourville] et la marine de son temps (t., 1889)

příště:
Rob S. Piere  - Maximilien de Robespierre  (1758 - 1794)
Oscar Saint-Just - Antoine de Saint-Just  (1767 - 1794)
Javier Giscard -  Jacques Cassard  (1679 – 1740)
Je předobrazem Thomase Theismana  Napoleon Bonaparte?
Arnold Giancola  - Charles Maurice de Talleyrand-Périgord (1754 – 1838)


PS: Jsem historik ale, to jste zřejmě asi poznaly.

[Muphrid]

Pěkné, opravdu pěkné . Rozhodně se těším na další Tvé příspěvky, nicméně se mezi jednoznačné příznivce Havenu neřadím. Mám totiž za to, že "právo na jejich straně" není. Ono totiž podle mě není ani ne jedné z těchto stran - respektive je na obou. Nezapomeň, že jako čtenáři toho víme podstatně víc, než kdokoliv na těchto stranách. Proto sympatizuji úplně stejně s SKM jako s RoH. Jen takový malý dotaz: četls AAC?

P.S.: že nejsi češtinář je poznat podle Tvého P.S. (já vím, překlepy se stávají... )

[twombly]

Já se klidně přiznám že po přečtení War of Honor jsem měl sklony začít sympatizovat s RH 
Ovšem se vrátila stará dobrá Mantichora s opět schopnou vládou. Holt už se v pozdějších dílech nedá říct že je někdo z obou stran lepší či horší a tak mám rád obě strany 

[Johnak]

Jako historik jiste vis, ze jen ve velmi malo valkach byla jedna strana vylozene v pravu. :-)

Jinak, ja myslim, ze predobrazem Hamishe Alexandra byl v jistem ohledu Harold ALexander, britsky general z 2WW. A neco ma spolecneho i s lady Hamiltonovou. :-) Vztah HH, Hamishe a jeho manzelky Emily je v jistych vecech podobny vztahu Nelsona s Hamiltonovou a jejim senilnim nemohoucim manzelem. :-)

[admin]

no totok, není to nějaký rozvratný pokus nepřítele? takhle to království nevybudujem, soudruzi!

[Muphrid]

no totok, není to nějaký rozvratný pokus nepřítele? takhle to království nevybudujem, soudruzi!

LOOOOOL, díky SuE, teď jsi mě dokonale uzemnila

[citizen]

Ale jistě s tím právem na válku to byla jen taková parafráze, jinak za překlepy se omlouvám jako poměrně silný dysgrafik a dyslektik prostě nechápu základ jakékoliv gramatiky. Jinak AAC jsem ještě nečetl, patřím k díky svému oboru k germanofilní části české populace, takže anglicky umím pouze pár nadávek. Co se týká postavy Hamishe Alexandra ta je jakousi směsí dvou historických postav a to jak John Jervise, tak Lady Emmy Hamilton!! Emma Hamilton (není vám to jméno nějak povědomé??) byla ženou britského politika a velvyslance u krále Obojí Sicílie, do dějin vstoupila hlavě díky svému vztahu s Horatiem Nelsonem (mimomanželskému, samozřejmě) se kterým měla i jednu dceru. Vše za veřejné tolerance lorda Hamiltona (také je to něčím podobné že). A co se týče John Jervise a jeho vztahu o generaci mladšímu a podřízenému Horatio Nelsonovi je naprosto shodný jako profesní vztah Hamishe Alexandra a Honor Harringtonové. Jinak se samozřejmě nebráním napsat něco i o předobrazech manťáckých postav:

John Jervis, baron Meaford, hrabě ze Straffordu (1734-1823)
V mládí vstoupil do britského námořnictva a poprvé vynikl při výpravě proti Quebeku r. 1760. Potom cestoval po Evropě, a v roce 1779 bojoval jako velitel lodi »Foudroyant« proti francouzské flotile hraběte d'Olliviers. R. 1783 zvolen za člena dolní sněmovny a stál na straně whigů. R. 1787 jmenován kontraadmirálem a vyslán do Západní Indie (Karibik), kde r. 1794 dobyl ostrovy Martinique a Ste-Lucie. Jako admirál velel r. 1795 středomořské eskadře a 14. února 1797 porazil silné španělské loďstvo u mysu Sv. Vincence, za což byl povýšen do hraběcího stavu s predikátem [Saint Vincent] [Saint Vincent] V letech 1801 - 05 byl lordem admirality, r. 1806 převzal velení domovské flotily. Kvůly nemoci odebral se v roce 1807 na odpočinek, ale ještě roku 1821byl jmenován do hodnosti Admirál of the fleet. V katedrále sv. Pavla mu byl po jeho smrti zřízen pomník. Všeobecně byl znám jako ochránce kariéry Horatio Nelsona, přestože se jejich názory na námořní taktiku velice lišily (Saint Vincent byl zástupce staré tradiční britské námořní školy).

Jinak se přiznám, že jsem historik a archeolog mediavelista, ale mým velkým koníčkem jsou dějiny francouzského námořnictva 18. a začátku 19. století (proto mám tak blízko k „liďákům“). Jinak francouzské námořnictvo z období napoleonských válek dělám i jako reenactment (takové to hraní si na vojáčky).

[Johnak]

Ad. Hamiltonova - viz muj prispevek nize. ;-)

Jinak, doufam, ze Jervis se nakonec s Nelsonem taky nevyspal...

[citizen]

Tak o tom nic nevím, ale zase konec 18. století a námořnictvo, kdo ví? 

[Muphrid]

Ad. Hamiltonova - viz muj prispevek nize. ;-)

Jinak, doufam, ze Jervis se nakonec s Nelsonem taky nevyspal...

Johnaku, tohle mi nedělej, moje pumpička by to nemusela vydržet!

Tyhle informace jsou vskutku víc než zajímavé, citizene, díky za ně! Už se těším co bude příště .

[citizen]

Oscar Saint-Just
Antoine de Saint-Just  (1767 - 1794)

Saint-Just o nutnosti zavést teror:
Zákony jsou revoluční, ale ti, kdo je provádějí, nejsou revoluční… Republika bude mít spolehlivý základ teprve tehdy, až vůle svrchovaného lidu potlačí monarchistickou menšinu a bude nad ní vládnout právem dobyté moci. Nesmíte již šetřit nepřátel nového řádu věcí, svoboda musí zvítězit stůj co stůj. Musíte potrestat nejenom zrádce, ale i lhostejné, musíte potrestat každého, kdo je vzhledem k republice nečinný a nic pro ni nedělá… Je třeba vládnout železem těm, kterým není možno vládnout spravedlností, je třeba potlačit tyrany!….
Narodil se v Decize v Nivernais, připojil se k revoluci už v jejím počátku. Byl zvolen důstojníkem Národní gardy v Aisne a zfalšoval svůj věk, aby se mohl stát členem voleného zastupitelstva svého okresu. V roce 1789 vydal dvacet zpěvů pod názvem Organt au Vatican (de fakto pornografie). Později však převzal stoické názory, které se staly jeho životní filozofií. Sain-Just si dopisoval s Robespierrem, s nímž se později také seznámil. Tak se Saint-Just podporován Robespierrem později stal zástupcem départmentu  Aisne v Národního shromáždění, kde měl svůj první projev při příležitosti odsouzení Ludvíka XVI. dne 13. listopadu 1792. Ve shromáždění v jakobínském klubu a mezi lidmi začalo být známé jeho přátelství s Robespierrem. Říkalo se mu „Svatý Jean mesiáš lidu“ Jeho jmenování do pozice člena výboru pro veřejnou bezpečnost ho vyneslo do středu politické sféry.  V roce 1794se stává předsedou Konventu; je nekompromisní při likvidaci hébertistů, dantonovců a girondistů (další revoluční frakce). Spolu s M. Robespierrem byl 28. července 1794  při protijakobínském povstání (Thermidorském převratu) zatčen a popraven.

[citizen]

S. M.Stirling: Výbuch šrapnelu
LaBoeuf, povstání rovnostářů a jejich historický předobraz. Předpokládám, že tuto povídku o vzestupu Ester McQueenové, většina z vás zná. Nejen D. Weber rád používá v dějinách Havenské revoluce množství paralel s Velkou francouzskou revolucí.
Spiknutí rovných - Conspiration des égaux - lidové hnutí ve Francii v letech 1795-1796. Cílem hnutí bylo povstáním uskutečnit revoluční diktaturu chudiny (komunu), která by veškeré bohatství společnosti rozdělila rovným dílem mezi občany. Spiknutí rovných bylo prozrazeno a jeho vůdcové popraveni.
François Noël Gracchus Babeuf, 1760 - 1797, francouzský revolucionář, utopický komunista. Vyšel z idejí J. J. Rousseaua a G. B. Mablyho. Vyjadřoval zájmy nemajetných tříd včetně ještě nezralého proletariátu a usiloval o zavedení rovnostářského komunismu cestou revoluční diktatury. Vůdce Spiknutí rovných, vydával časopis Svoboda tisku, později Tribun lidu, mnohokrát vězněn, popraven jako vůdce spiknutí rovných.

[twombly]

Skvělé info, díky 

[spike kree]

Tak já osobně jsem fandil od té 5 knihy tajně Havenu a po té co Theisman a Elois, s Usherem, Victorem, Ginny a Shannon jsem kompletně přešel k nim... a mají tedka, hlavně po všem co zatím vyšlo, ALC, SOS atd tak jsou na tom  nejlíp... hlavně po tom co MANS udělalo......

[citizen]

Dobrá zpráva, občan citizen se po dlouhé době vrací zpět.

Tak jsem opět narazil na poměrně zajímavou historickou narážku páně Weberovu, která znovu ukazuje jeho hlubokou znalost historie námořních válek 17., 18. a 19. století.
Všichni samozřejmě víte že významná havenská základna DuQuesne na Barnettu  je pojmenována po tvůrci útočné koncepce havenského námořnictva a otci havenské imperialistické politiky, muži jenž prakticky vybudoval moderní havenské námořnictvo. Tak a zde malá historická paraela:

DuQuesne  = Abraham Duquesne (1610 – 1688)
Byl to jeden z námořních velitelů Ludvíka XIV. V době před reformami ministra Colberta na konci 17. století bylo francouzské námořnictvo jedno z nejhorších v Evropě, po Colbertovy jedno z nejlepších. Nejenže byly vybudovány celé nové flotily řadových lodí i menších jednotek, ale vznikli i nové silně opevněné námořní základny, výstrojní sklady, zbrojní arzenály a  námořní akademie. Admirál Duquesne patřil ke Colbertově oblíbencům a k tvůrcům ofenzivního vedení námořní války. Weberův DuQuesne je tak zajímavou směsicí tohoto admirála a jeho ministra.